na Blog.cz

Název: Stefanovy deníky: Zrození / Stefan's Diaries: Origins
Autorka: L. J. Smith

Série: Stefanovy deníky / Stefan's Diaries

Díl: 1.
Počet stran: 237

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2011
Datum četby: 14. 4. - 10. 5. 2012
Vazba: Měkká

17 letý Stefan Salvatore ještě nezná své místo ve světě a už je zasnoubený s Rosalyn. Není z toho nijak nadšený, ale jeho otec je neústupný. Aby toho nebylo málo, do Veritas se přistěhuje nádherná a tajuplná Katherine, která si okamžitě získá Stefanovu pozornost. Stejně tak jeho bratra. Bohužel to však není obyčejná dívka a vztah s ní nutně nemusí dopadnout dobře.

Panebože! Oni tam dali filmové postavy! Tohle byla má první myšlenka, když jsem ji uviděla. Asi proto jsem si ji koupila, protože The Vampire Diaries (seriál!) zbožňuji. Takže palec nahoru!

Pozn.: Další můj vynález, který bych do recenzí také chtěla praktikovat.

Věděla jsem, že to bude o minulosti Stefana a tím pádem i Damona. Proto jsem si ji jednoznačně koupila. Musím ale doplnit, že jsem si myslela, že to bude knižní Stefan. Ale já mám na L. J. Smith zálusk, takže jsem si ji koupila myslím... v září. :) To že na mě čekal filmový Stefan, jsem ale nečekala, a tak jsem čtení knihy oddalovala co to šlo. Chyba.

Stefanovy deníky je z cyklu Upířích deníků. Tuto knihu nenapsala L. J. Smith, ale štáb seriálu The Vampire Diaries. Děj je zasazen do minulosti seriálu a ne knihy, a tak není divu, že je vše odlišné. Proto knihu doporučuji přečíst především závislákům na seriálu.

Krásná obálka, inspirace na románech L. J. Smith... A když už mám všechny ty Upíří deníky, tak proč ne i ty Stefanovy? Obzvlášť jsem "žrala" Damona, který byl v knize úchvatný.

Pro ty, co nenávidí Stefana stejně jako já je to příležitost si oblíbit jeho charakter. Jistě, v knize mnoho melancholie, hysterie a vůbec je Stefan zženštilý, ale pořád lepší než ten knižní Stefan. Navíc do Stefanovy minulosti neodmyslitelně zapadá Damon. Stejně tak i Katherine.

Zbožňuji Katherine, zbožňuji Damona, proto jsem po celou knihu řvala na celou místnost, ať si tu svou Katherine Stefan klidně sežere a Damon ať si počká na Elenu. Až ke konci mě Stefan přesvědčil, že není úplně tak blbý, jak vypadá a má mozek. Mrzelo mě ale, že Damon Katherine skutečně miloval. Tohle si nezasloužil.

Ale teď už k opravdové recenzi... Kniha je psána narozdíl od Upířích deníků v 1. osobě. alespoň mně se to díky tomu četlo lépe. Kniha se čte svižně a je spíš k odpočinku. Trochu mi ale vadilo, že se v ní celkem nic nedělo. Stefan miluje Katherine, bla, bla, bla, Damon miluje Katherine, bla, bla, bla. Někdo byl nevysvětlitelně zavražděn a neví se kdo to udělal... Kniha je až příšerně průhledná. Nevadí to ovšem natolik, abych jí na Goddreads nedala čtyři hvězdičky.

Co mi přišlo vtipné, bylo, že se koncem 19. století mluvilo "Jasně!" a "Ok." To si někdo nemohl zažít starší dobu. Haló, nejsme v 21. století! Také mě zarazilo, že bylo v knihách napsáno Rozrazil místo Sporýš. Nerada to říkám, ale překladatelka, by měla shlédnout pár dílů seriálu, aby si ten Rozrazil vymazala z hlavy.

Takže teď kniha dostala náležitou kritiku, je načase také trochu těch pozitiv, ne? :) Po dočtení knihy, jsem si vyhledala seznam flashbacků v první sérii, abych viděla všechny scény, kde se objevovala Katherine, Damon a Stefan. Jsem z toho nadšená, protože si konečně dokážu představit, jaké to tenkrát bylo s bratry Salvotory.

Také vás kniha usvědčí v tom, že Katherine není až taková... Jak to říct nevulgárně? Potvora. Ona je totiž ještě větší. Sice nevím jak je to u vás, ale u mě nabrala ještě větší sympatie než předtím. Na záporné postavy jsem zkrátka talent.

Nevím co bych ještě dodala, snad... Počkat! Další nápad! Muhehe. A pokud se ptáte, jestli jsem zešílela, tak možná ano. Každopádně je tu nová kolonka!

Knihu doporučuji nejen fanouškům seriálu. Snad bych doplnila, že byste si je měli přečíst dříve než Upíří deníky. Zároveň také doporučuji před knihou spustit flashbacky z první série.

Myslím, že byste o mně měli vědět víc, když už tu bloguji tak "douho". :) Nevím, jestli to poslouží více vám nebo mně anebo nějakému úchylovi, ale vím, že když zjistíte o druhém něco, co je vám blízké, lépe se s ním seznamujete. Takže jdeme na to?

Zprvu jsem to sem nechtěla psát takhle přímo, ale když se pořádně porozhlédnete, tak tyto informace najdete u mě na blogu. Takže k věci. Ve skutečnosti se jmenuji Věrka a momentálně je mi pořád ještě 13. To se brzy změní 7. června - narodila jsem se v neděli. ;-)

Nevím, jak jsem na něj přišla. Možná je to způsobeno anglickou výslovností jména Alice - Elis a z toho vznikla Ells. Alice je moje nejoblíbenější literární postava a myslím, že víte, které myslím. ;-)

Jako první věc mě napadá černý čaj s citronem a dvěma lžícemi cukru. Řekla bych, že mám ráda každé ovoce. Tedy až na nějaké ta neobvyklá jako třeba olivy (je to ovoce, že jo?). Problémy mi nedělá ani pomeranč u kterého vím, že ho hodně lidí nemá rádo - alespoň v mém okolí. Ze zeleniny mám nejraději rajčata a meloun. Bez rajčete nemohu být ani jeden den, tak jen abyste byli v obraze. ;-) Miluji svou postel a spánek a samozřejmě knihy. Mám ráda komedie a takový ten rodinný smích, i když na oko vypadám dost vážně. Mám ráda hudbu a také psaní. Moc dobrá v něm nejsem, ale baví mě to. :) Mám ráda plavání a jízdu na kole. A přírodu. A filozofické úvahy. A legrační historky. :D Mám ráda vlky, tygry a lední medvědy a díky bratrovi i ptáčky. Dokonce máme dvě andulky - ani netušíte, jaké je to pro ně týrání, když v kleci nemají svého druha, takže vážně zvířata by měla mít okolo sebe minimálně jednoho sobě podobného kamaráda.

Určitě svíčkovou a všechny jí podobné smetanové omáčky. A bude to znít divně, ale nemám ráda cukrovinky. Když mi někdo nabídne marcipánový dort, tak je to pro mě trest, Samozřejmě üznávám, že jednou za dva měsíce si vezmu Studentskou pečeť anebo třeba nějaký ten želatinový zákusek. Bez želatiny ani rána. :D Opět budu znít divně, ale nemám ráda běh. Popravdě? Nesnáším ho. Takže atletičtí nadšenci ať se mi vyhýbají. Mám pro to své důvody... Řekla bych, že můj strach z psů se dá považovat za fóbii. Jeden mě pokousal, když jsem byla malá. Samozřejmě, když daného pejska znám delší dobu, zvyknu si na něj, ale když na mě začne houpat nebo jíst z ruky, stáhnu se. Kočkám také úplně nevěřím, i když mi jsou příjemnější... Strašně se bojím pavouků a brouků, takže za mnou prosím nechoďte s kobylkami, akorát bych jim něco udělala. :D Myslím, že je zbytečné vyjmenovávat typy lidí, které nemám ráda. Pokud mi nic neděláte, já nic nedělám vám.

Jsem často nemocná. Ne tak jak si myslíte... Jednou za dva měsíce angína a šmitec. Já jsem nemocná pořád. Své potíže zde říkat nebudu, protože je to příliš osobní, ale tuto informaci byste měli vědět, abyste byli v obraze, proč nepřidávám tak často články.

Neustále někoho poučuji a tuhle chybu o sobě vím. Mějte se mnou v tomto ohledu strpení, nedělám vám to naschvál.

To co mi do kolonek mám a nemám ráda nepasovalo je to, že mám ráda angličtinu. Němčina mi přijde jako takový drsný jazyk a asi ho mám nejméně ráda. Neberte si to špatně, nejsem rasista a nic proti Němcům, ale prostě... Němčinu moc nemusím.

Vím o sobě, že vypadám a vyjadřuji se jako 19 letá a ne 13 letá. Nepíšu to z toho důvodu, že se chci vytahovat, ale z toho, že mi nemáte co závidět. Ničí mě to po fyzické stránce. Právě tento problém odrazuje lidi, protože si myslí, že já si myslím (divné vyjádření, já vím), že jsou něco méně než já. Takže i v tomto ohledu buďte klidní. Dokud mi nedáte pádný důvod k tomu, abych vás neměla ráda, ráda si s vámi popovídám. Mimochodem, neznamená to, že se někdy nepřepnu na 13 leté dítě. Takové zkraty jsou u mě celkem běžné.

Jelikož musím šetřit dechem, dávám sem pouze jednu písničku, protože má zásoba není nekonečná. =D Užijte si ji, tak jako si ji užívám já!

Má naprosto nejoblíbenější písnička od Within Temptation si zaslouží, abyste viděli i klip, tak že ji sem přidávám ve větších rozměrech než obvykle... :)