Prosím, komentáře přidávejte již na mou novou stránku Ells.cz -

tato stránka už nebude aktualizována

Díky :-)

Březen 2012

Recenze: Inheritance

27. března 2012 v 20:42 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Inheritance / Inheritance
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců / Inheritance
Díl: 4.
Počet stran: 672
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Vazba: Měkká

Děj:
Eragon je dračí jezdec. On a jeho dračice Safira překonali mnoho překážek, aby došli ke svému cíli. Avšak zdá se, že ten se čím dál víc vzdaluje a cesta k němu je těžší a těžší. To že je Galbatorix silnější si uvědomují stále víc, ale přesto se odmítají zastavit, protože finální bitva je tady. A není čas na žádné zbabělé kousky. Na své straně mají Vardeny, elfy, trpaslíky a dokonce i bojovné urgaly, kteří dřív byli proti lidem a vedli s nimi boje na život a na smrt. Bude tohle všechno stačit, nebo je Galbatorix porazí a krutovláda bude trvat ještě několik století?

Menší seznámení s knihou:
Odkaz dračích jezdců je jedna z nejznámějších sérií na světě. Vychází již v 50 zemích světa a bylo prodáno více než 20 000 000 výtisků. Snad každý, kdo má zájem o draky a jiné fantasy, si tuto knihu přečetl nebo ji alespoň zná. Tihle draci jsou totiž všude. Navíc já osobně tuhle sérii už pokládám za klasiku mezi fantasy.

Proč jsem si knihu vybrala:
Vlastním dárkový box se třemi díly, navíc můžu potvrdit, že je to zajímavá série a draci jsou tu strašně hezky popsaní. Obzvlášť Safira - ta je opravdu nádherná. Takže očekávaný 4. díl jsem si pořídila jako reading copy, kterou mohlo získat 50 blogerů. Já jsem to stihla, a tak vám přináším recenzi ještě před vydáním knihy.

Recenze:
Na začátku knihy bych čekala něco typu "Ahoj, já jsem Eragon a tohle je Safira, moje dračice. Momentálně táhneme do bitvy a jsme ve stanu." Omyl! Christopher Paolini mi dal hned silné kapky a uvrhl mě do bitevní vřavy s Eragonem a Roranem. Tohle je zaručený způsob jak mě usmrtit. A teď to nemyslím z legrace.

Jak už jste jistě zjistili z mého popisu, hlavním problémem je stále Galbatorix a jeho nezměrná síla, které se nevyrovná téměř nic. Eragon to však musí dokázat, i kdyby měl zemřít. A jeho dračice Safira to ví také. Jenže jak to má dokázat? Ani všichni jezdci v dávných dobách proti němu a jeho křivopřísežníkům nemělo šanci. Jeho kouzla jsou těžko odhalitelná a tohle je jeden z důvodů, proč je jeho porážka nadlidským úkolem.

Ani v Inheritance se nevyhneme přepínání postav. Může se to zdát jako výhoda, jenže je to naopak utrpení. Paolini má ve zvyku najednou udělat blik! a v tom nejlepším děj utnout. Na někoho to má ten účinek, že čte rychleji a rychleji, na mě to mělo spíš odpuzující účinky, protože mi děj připadal náhle nudný a nezajímavý. Co je proti drakovi Trnovi nějaké obléhání Aroughs? Rorana mám ráda a ve druhém dílu mi byl sympatický, navíc jsem si ho oblíbila více než Eragona, ale po tomhle se mi už nezdá tak ideální. Jasně, pořád ho mám ráda, ale… No nic, pokračujeme dál. :D

Mnou tolik obdivovaná Angela je tu pořád záhadná a ještě víc obdivuhodná. A co Solembum? Chcete vědět, jak se mu vede? Vede se mu dobře, navíc jeho milí přátelé zde sehrají velice důležitou úlohu. Navíc se zde postarají částečně o vtip. A neobvyklost. Tedy v tom smyslu, že kočkodlaci nikdy nevystrčili svůj čumák na světlo a teď najednou povstali. No povstali… Jestli to tak tedy můžu říct/napsat.

Obléhání Aroughs mi přišlo jako nějaká pasáž z knihy Vikinga Vika. Ten taky vymýšlel různé vynálezy z primitivních věcí. Roran má obdivuhodnou představivost a jak už jistě víte, vůdčí schopnosti. Jenom mi vadí, že je pouhý člověk. Byla bych raději, kdyby byl trvanlivější. :D Já vím, divné slovo, ale na jiné jsem nepřišla…

Nejvíc mi asi vadilo to Paoliniho obkecávání, jako obvykle. Já kdybych byla na jeho místě, tak překopu celou knihu od základů a poničím její kouzlo. Vím, že jsem divná, jenže já si zkrátka nemohu pomoct. Moc napětí se snadno přelévá v nudu a neměnnost. Mám ráda rychlé akce a reakce, hodně přímou řeč a tohle je ta odchylka, která jiným přináší slast a jiným jako mě utrpení.

Teď by se hodil závěrečný odstavec, že? Asi bych měla napsat, že si to máte přečíst co nejdříve, protože zameškávat závěrečný díl Inheritance je hřích. Jenom malé upozornění. Nemějte Paolinimu za zlé tak jako já, že všechno rozepisuje. ;)

Recenze: Lovkyně snů: Vstříc temnotě

27. března 2012 v 17:02 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Lovkyně snů: Vstříc temnotě / Fade
Autorka: Lisa McMann
Série: Lovkyně snů / Dream Catcher
Díl: 2.
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Datum přečtení: 19. 3 - 21. 3.
Vazba: Měkká

Děj:
Janie Fieldridgeské střední se opět dějí špatné věci. Možná je to vtip, možná ne. Po uhihňaném telefonátu však na scénu přichází Janie, lovkyně snů a jají kluk Cabel. Mají za úkol přijít na to, jestli někteří učitelé opravdu znásilňují studentky. Janie prohledává studentům sny a Cabel jí pomáhá. Má to však jeden háček. Jsou v utajení a svůj vztah najevo dávat nemohou. Proto je všechno těžší. Janie navíc nemá na starost jenom tohle. Pořád nezná plný rozsah svých schopností a proto když dostane zápisník ve kterém jsou popsány štěstí, ale i hrůzy lovců snů, neví co má dělat. Co byste dělali na jejím místě?

Menší seznámení s knihou:
Lovkyně snů: Vstříc temnotě je druhý díl v sérii. Tento příběh si získal mnoho srdcí čtenářů díky originalitě, stylu psaní nebo také oddechovým dojmem. Byly tu lidé, co vidí budoucnost, umí levitovat, ale lidí, kteří vidí sny ostatních? To je něco nového a zajímavého.

Proč jsem si knihu vybrala:
Budu argumentovat tím stejným jako obvykle. Mám první díl! :D Co víc je potřeba? ;D Ale teď už samotná recenze! :)

Recenze:
Po úžasném debutu následuje ještě úžasnější pokračování. Připomeňme si fakta… Janie je lovkyně snů. To znamená, že ve snech nikdy nejste sami. Pokud je nablízku Janie, tak ne. V tomto dílu se Janie bude snažit přijít na původ svých schopností a také jejich využívání. A tak se dostane k tajné agentuře, která momentálně řeší věc se znásilňováním studentek na Fieldridgeské střední škole. Možná byl ten telefonát vtip, možná ne. Ale ať už je to jakkoliv, Janie a Cabel na to musí společně přijít.

Nevím proč, ale jakmile jsem uviděla ten styl autorky, úlevou jsem vydechla a začala bezproblémově číst. Kdo četl už první díl, ví, o čem mluvím. Ten styl je sice zvláštní, ale jakmile si na něj navyknete, budete rádi, když se k němu vrátíte. U Lovkyně snů je to takové to poznávací vodítko, protože když někdo řekne, že to má autorka zvláštně napsané, ostatní si hned na knihu vzpomenou. Ovšem, jenom pokud ji četli.

Nějak jsem opomněla zmínit vztah Cabela a Janie. Kdo pochyboval o tom, že se vyhneme klasické zápletce "Už s tebou nemůžu být"? Jestli jste doufali, zklamu vás. Bude to sice velice krátká pasáž, ale pořád to bude srdcervoucí. Jsem autorce vděčná, že nebyla tak "prdlá" aby to zasadila do celého děje knihy. Co si budeme povídat. Rozchody jsou těžké a číst o nich? To není nic moc příjemného.

Když už jsme u toho smutku… Přečetli jste si ten podnázev? Dřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale teď vím, že v tomhle příběhu to má hlubší význam. Možná vás ta věc překvapí, možná ne. Já už jsem něco podobného tušila, přesto to byl šok. Napovím vám jen, že nahlížet do snů není žádná legrace a neobejde se to bez následků. To už bych byla raději, kdyby Janie ten "dar" nějak zapudila. Doufám, že třetí díl bude mít šťastný konec, protože Cabel a Janie si ho opravdu zaslouží. Ale teď dál…

Nevím, jak bych celou knihu popsala. Původně jsem měla na mysli dívčí román, ale copak je v dívčím románu schopnost lézt lidem do snů, nebo pasáže typické pro detektivku? Ne. A taky tam není žádný sexuální delikvent. Právě proto z knihy získávám dojem, že je to detektivka pro mladé čtenáře se špetkou fantasy a romantiky.

Víte co mě ale pekelně naštvalo? Ten celkový počet stran. Stejně jako v minulém díle bylo písmo roztáhlé tak, aby to vyšlo na nějakých 200 stran. A pro jednou jsem si mohla vyzkoušet, jaké je to číst 40 stran za hodinu (běžně jich přečtu 20). Takhle jsem celou knihu měla přečtenou velice brzo.

Také bych měla zmínit, že Janie je tu oproti minulému dílu jiná. Nevím, co ji změnilo, ale nevypadá to moc dobře. Připadá mi jako bezmocná holčička, která se z ničeho nic rozhodne řešit vraždu. Vážně, tohle mi k Janie nikdy nesedělo. Vypadá tak křehce a přitom ji autorka zatáhne do detektivky, kde jde o život.

Změnou si ovšem prošel i Cabel. Z pohodového kluka byl občas pěkný žárlivec a sobec. Vím, že žádný kluk není dokonalý, ale potom co mě nadchl v prvním dílu, mě teď tak trochu zklamal. Nakonec tedy povolil, ale že by to bylo, kdo ví jak brzo, to se mi nezdá. Tady by se hodilo přirovnání paličatý jako mezek. A teď mi Cabel ještě připomíná!


Nevím, jestli jsem to zmiňovala v recenzi na Procitnutí, ale jak jsem zjistila, hodně lidí má sklony vyslovovat jméno Cabel jako počeštěný Kabel. Přiznejte se, kdo má takové sklony? :D Já osobně jsem se na začátku divila, ale výslovnost byla pořád… jako originál. Berte to jako anketu a nestyďte se. Pro mě je to jako průzkum. :)

Nový kabátek přidělaný VeEee

21. března 2012 v 23:18 | Ells
Je noc a mně se přesto nechce spát, protože mám na blogu nový vzhled. :) Vděčím za to VeEee, která vyhověla mým požadavkům a v rekordním čase přidělala blogu nový kabátek. Všimli jste si, že má jarní nádech? Asi Jsem se rozhodla právě kvůli tomu. S jarem přicházejí změny. ;-) Vlastně to tak bylo mockrát... Člověk jde s přírodou a jakmile roztaje sníh a vysvitne sluníčko, každého něco napdane. No nic, jdu vybíjet energii jinam. PS.: Jak se vám to líbí?

"Knižní zpověď" VIII. (Psaní uměleckých děl I. - Amatérští spisovatelé)

17. března 2012 v 17:02 | Ells |  Knižní zpověď
Tuhle zpověď pořádá Fanta.

1. Kdy jste se poprvé pokusili něco vytvořit?
5. 8. 2010 jsem uveřejnila svůj první výtvor.

2. Jak to dopadlo?
Byly to kladné reakce, ale když na to teď hledím, připadá mi to hrozně... umělé.

3. Proč jsi vlastně začala psát? Co tě k tomu dovedlo?
Četla jsem povídky, a tak jsem si řekla... Proč ne?

4. Jaké byly tvé začátky? Co jsi začala psát a jak se ti dařilo?
Znáte Stmivani.eu? Jop, i já tam zveřejňovala své povídky, ale dnes už jsem ztratila chuť. Pracuji na něčem jiném... Většinou jsem měla kladné ohlasy, i když jich bylo málo.

5. Jaké druhy uměleckých děl jsi za svoji "kariéru" již vytvořila? (Báseň, povídka, román, drama...)
Povídku, parodii, drabble...

6. Když se nyní ohlédneš, co by jsi o svém psaním řekla?
Že jsem si krátila čas a vylepšovala své tvůrčí dovednosti. Nějak člověk začít musel, že?

7. Byla jsi sama se sebou spokojená?
Ne. Nikdy nejsem sama se sebou spokojená. Pořád je co zdokonalovat.

8. A co nyní? Vidíš nějaký rozdíl?
Jistě! O mnoho jsem se zlepšila, ale i tak vím, že se budu muset ještě snažit.

9. Doufáš, že se tvé schopnosti ještě zlepší, nebo ti stačí to, jak píšeš nyní?
Doufám, že se to zlepší.

10. Co na tvé psaní říkali tvoji rodiče a přátelé?
Nevěděli to. Táta si jednou četl mou povídku a říkal, že na 12 let je to dobrý. Nebo mi bylo 11? To je jedno...

11. A co nyní?
Dnes jsou nadšení, že píšu recenze a dostávám recenzní výtisky. Neví však o mém novém projektu a myslí si, že píšu recenze... :)

12. Ukazuješ jim pravidelně svá díla, nebo jen některá?
Opravdu jen zřídka.

13. Dáváš je na internet?
Teď už ne. Až ale to "něco" dopíšu, uveřejním to.

14. Pokud ano, proč a jaké jsou většinou reakce čtenářů?
I dnes vidím ty rekce kladné, protože mé povídky ještě někdo komentuje.

15. Setkala jsi se někdy s negativní kritikou? Ovlivnilo tě to?
Ano, setkala. Já jsem však pesimista a dřu tvrdě, když vidím, co ostatní kritizují a na co ukazují. Jsem člověk, který se snaží o pokrok a to beru jako fakt.

16. Co ti vlastně psaní dává? Proč píšeš?
Dává mi to odpočinek a mé představy se víc zhmotňují.

17. Co tě donutí vzít do ruky tužku a papír a něco vytvořit? Jaká je taková ta první pohnutka?
Asi hudba. Nebo příroda a lesy. Bydlím v přírodě a teď si uvědomuji, že částečně i v lese. :D Potom tedy spíš sednu k počítači a píšu. Je to rychlejší a navíc mám jistotu, že za pár měsíců dostanu novou klávesnici, když ji tak rychle opotřebuji. :D

18. Musela jsi se do psaní někdy nutit? Proč a bylo poté tvé dílo "jiné" než, když píšeš, když máš chuť?
Musela. Bylo to kvůli lidem, kteří očekávali něco dalšího a dodnes to tak dělám. Například teď se mi mnohdy nechce psát. A proč bylo jiné? Právě protože tam nebyla ta chuť psát a má múza si dávala odpočinek.

19. O čem tak většinou píšeš?
O lásce spojenou s fantasy.

20. Kde nejčastěji čerpáš inspiraci?
V pomalých písničkách, nebo naopak akčních. Tak jak se to hodí.

21. Jaké náměty nejčastěji používáš?
Můžete hádat... Team Vampire! Ale teď jsem přešla na něco jiného, o čem píšu. Chci být originální, a tak jsem si stvořila nové bytosti, které jsou podobné vílám a elfům.

22. Mají tvá díla většinou stejný základ nebo se úplně liší?
Liší se. Jednou je to dívka cestující časem, po druhé vzpurná teenagerka součastnosti.

23. V čem jsou si podobná a v čem se rozcházejí?
Mají pokaždé hlavní hrdinku. Nepokouším se vystihnout chlapy, protože vím, že to nikdy nedělá dobrotu, když autor se snaží vystihnout opačné pohlaví. A také je tak romantika. :D

24. A jaké jsou samotné postavy?
Jak říkám, jsou pokaždé jiné. Jenom jsou to dívky.

25. Objevují se tam osoby nebo zvířata, která skutečně existují nebo je dokonce osobně znáš?
Sem tam. :D

26. Opakují se v různých povídkách ty stejné, přestože děj spolu nikterak nesouvisí?
Ano. Mou hlavní hrdinkou bývala Isabella Swan.

27. Říká se, že spisovatelé "mluví" se svými postavami. Jak se na tohle díváš ty? Také se s nimi "dohoduješ"?
Neřekla bych... Jen si prostě představuji postavy v dané situaci a ony spolu samy mluví.

28. Komu bys chtěla nejvíce poděkovat za to, že píšeš, můžeš psát a jak píšeš?
Vím, že to zní bezcitně, ale... Asi nikomu. Nebo ne! Počkat! Chci poděkovat tátovi, protože jsem to po něm podědila. To je ovšem všechno, protože se v psaní podporuji já sama.

Recenze: Hunger Games: Vražedná pomsta

17. března 2012 v 14:37 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Hunger Games: Vražedná pomsta / Catching Fire
Autorka: Suzanne Collins
Série: Hunger Games / The Hunger Games
Díl: 2.
Počet stran: 335
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2010
Datum četby: 7. 3. - 16. 3.
Vazba: Měkká

Děj:
Katniss Everdeen přežila Hladové hry. Bohužel se o nedá považovat za úspěch, protože tím ohrozila svou rodinu, přátele a také Peetu, který díky ní vyhrál také. Její akt s bobulemi si někteří lidé přetavili ve vzpouru, a tak k ní přijíždí prezident Snow s tím, že ani zdaleka není v bezpečí a její lži Kapitol prokoukl. Nyní je Katniss s Peetou na turné. Jenže bude její předtírání zamilované dívky stačit? A co víc... Je vůbec správné potlačovat vzpouru?

Menší seznámení s knihou:
Hunger Games je bestseller gigantických rozměrů a nikoho nenechá v klidu. Nyní příběh Katniss Everdeen pokračuje ve Vražedné pomstě. Podle knihy byl nedávno ztvárněn i film - do kin vstoupí 21. března. A proč vůbec začínat se čtením této proslulé série o které skoro každý tvrdí, že pomalu, ale jistě překonává Stmívání? To poznáte za chvíli.

Proč jsem si knihu vybrala:
Od této série vlastním první díl, takže proč si nepořídit druhý, když mě ten první tak bavil? I když… Ne, on mě nepobavil. On mě… Jak to říct? Šokoval? To bude nejspíš nejvýstižnější. Hunger Games je ten typ knížky, který vás nenechá spát, jíst, pít, vstávat z postele… A teď už samotná recenze.

Recenze:
Po prvních 40 stranách jsem zaklapla knížku s tím, že tentokrát na ní není nic šokujícího, co by mě přinutilo říct má oblíbená slova v podobě: OH-MY-GOD! Pak jsem si řekla, že je to Hunger Games a v nich přece neexistuje slovo nudný. A tak jsem knihu otevřela, postoupila na 100 stran, 250 stran a nakonec na samý konec. Nevím, jestli byl lepší než ten první, protože by mi přišlo špatné urážet každý z nich. Místo toho vám povím, že ten druhý díl byl minimálně stejně dobrý jako ten první. V něčem se převyšují, ale když to řeknu v průměru, oba jsou vyvážení. Jako obvykle jsem na každém konci kapitoly očekávala šok, překvapení a jiné emoce. Splnilo se mi to. Stejně jako v prvním dílu, po každé kapitole jsem se plácla do čela a chvíli si třela spánky, než jsem pokračovala dál. Suzanne Collins rozhodně není člověk. Člověk by to nezvládl ani z poloviny popsat, tak jako ona. Připomeňme si tedy její styl.

Kniha se čte lehce, a pokud vás zrovna netlačí učení, můžete si být jisti, že ji přečtete během pár dnů. Příběh je vyprávěn z pohledu Katniss, dívky z 12. kraje, která přežila Hladové hry. Katniss mi připadá sympatická a její úvahy ráda poslouchám. Proto se mi to četlo tak dobře a po přečtení knihy mám přesto pocit, že jsem nic nepřečetla a kniha byla příliš krátká. Určitě by zasloužila dalších 200 stran, i když nevím, jak by to autorka udělala.

Co bych měla určitě zmínit, je to, že jsem čekala více prostoru pro Hurikána, abych o něm získala nějakou tu představu. Jenže autorka snad záměrně, aby nám nestihl příliš přirůst k srdci (což je blbost, protože ho mám stejně ráda jako Peetu) nechává Hurikána po pár stranách opět ve 12. kraji bez Katniss, napospas všedním i nevšedním katastrofám.

A to mi připomíná ještě jednu věc. Druhý díl Hunger Games je mnohem drsnější než ten první. Katniss už vlastně není v bezpečí ani "doma". V tomhle převyšuje první díl a já si toho cením. Hunger Games by nebylo nic, kdyby tam nebylo popsáno to utrpení pod Kapitolem a následná vzpoura. Ano vzpoura. Nebojte se, nespoileruji, tuto informaci se dozvíte hned na začátku.

Jenom tak pro zajímavost… Víte, že Hunger Games pomalu, ale jistě překonává Stmívání? Lidé si tyto knihy kupují jako splašení. Podle mě je to následek toho filmu, protože chtějí nejdřív přečíst knihu a teprve pak shlédnout filmové zpracování.

A teď se ptám… Kdo ještě není přesvědčený o tom, jestli tohle sci-fi pro vás? Pokud máte alespoň trochu rádi fantasy, tohle tomu docela podobné. Takže upalujte do knihkupectví a čtete a čtěte a čtěte.

"Knižní zpověď VII" (Čtení v hromadné dopravě)

4. března 2012 v 14:24 | Ells |  Knižní zpověď
Tuhle zpověď pořádá Fanta.

1. Čteš v dopravních prostředcích?
Opravdu jen příležitostně. Můj žaludek je na delší tratě jako na vodě.

2. V jakých?
Když už, tak v autobuse, ale moc se nesoustředím... Ale někdy i ve vlaku.

3. Co tvoje kamarádky a známé?
Nevím, moc je neznám...

4. Dělá se ti někdy v některých při čtení špatně?
No, dělá. A docela často. Dalo by se říct, že ve všech, ale nejvíce to odnáší auto. Někdy i bus. Je to taková nepravidelná jízda....

5. Ve kterém se ti čte nejlépe? Proč?
Ve vlaku, protože tam mi špatně není.

6. Ve kterém nejhůře?
V autě, tam je mi hrozně špatně.

7. Co tě v dopravních prostředcích nejvíce ruší při čtení, kromě samotné jízdy?
Jízda a pak hovor lidí. Kromě toho ubíhající krajina - i když ji vidím denně, tak mě pořád zajímá.

8. Vadí ti v MHD (pokud tam čteš) ten hluk a tolik lidí?
Jak už jsem řekla, ano. :D

9. Čteš při jízdě autem?
Nikdy, už tak jsem zelená jak... Ještěrka? :D Já nevím k čemu to přirovnat...

10. Jak se ti tam čte, a co ti při této možnosti vadí?
Br... Čte se mi tam hrozně, protože je mi špatně a kromě toho jak už jsem řekla. Ta ubíhající krajina je fascinující.

11. Ve vlaku se ti čte dobře?
Úplně bezvadně. Tam se lidé moc nebaví a k tomu je to hladká jízda. Ale mám nutkání dívat se z okna.

12. Čím to je zapříčeněno?
Asi že to jede po kolejích a vlak nezatáčí moc prudce... :D

13. Nevadí ti nepravidelná jízda autobusem?
A jak!

14. Co tvoje kamarádky a známé?
Opakuji, že je v tomhle neznám...

15. Čte jinak celkově hodně lidí v autobuse?
Pár jsem jich už viděla. Dokonce Pravou krev! Ale nesebrala jsem odvahu, abych si začala povídat, jak se ta knížka čte. :D

16. Vadí ti, když se ti někdo dívá přes rameno, co čteš?
Docela jo, protože se stydím. Náš pan učitel má vždycky ve zvyku nahlížet lidem přes rameno a já vždycky úplně stuhnu, ale abych nevypadala jako blbec, tak buď čtu dál nebo píšu dál...

17. Řekneš nebo udělá proti tomu něco?
Ne, většinou pokračuji, ale potom si to musím přečíst znovu, protože to nevnímám.

18. A díváš se přes rameno ty?
Jo... :D

19. Řekl nebo udělala proti tomu ten dtyčný něco?
Jop. Alespoň můj táta jo. Pokaždé se ozve.

20. Zeptal se tě někdy někdo přímo na knížku, kterou jsi právě četla?
Poslední dobou za mnou chodí kamarádka Margarit (dobře, já chodím za ní) a povídáme si o knihách. Jen je problém, že vždycky jenom ve škole, takže to nemůžu považovat za kdovíjakou zpověď a to mě mrzí. Navíc jsem přesvědčená, že kdybych s ní trávila více času, tak se objeví ten znávmý problém v podobě využívání.

21. Jaká byla tvá reakce?
Nadšená. :D

22. Zeptala jsi se někdy ty?
Cizích? Ne. Ale Margarit ano. Poprvé to byl Rozbřesk a já se divila, že má podobný zájem o knihy jako já.

23. Zapomněla jsi někdy v dopravním prostředku knížku? Jakou a a kde?
Ne.

24. Vyhradila by jsi v dopravních prostředcích extra místo pro čtenáře?
Ani ne. :D Nikdy nevíš o co bys mohla přijít tímhle způsobem...

25. Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody čtení v dopravních prostředcích?
Výhody jsou ty, že nemusím čekat na to jak to dopadne až do doby, než přijdu domů. Nevýhody jsou ty, že to čtení většinou nevnímám... :D

"Knižní zpověď" VI (Zvláštnosti při čtení)

4. března 2012 v 13:51 | Ells |  Knižní zpověď
Tuhle zpověď pořádá Fanta.

1. Využila jsi některé knihy jinak než ke čtení?
Jasně. :D Zrovna o Vánocích jsem se snažila postavit vánoční stromeček... Nešlo to. :D

2. Napadá tě, jak ještě by se knihy efektivně mohly využít?
Efektivně? Já nevím... Tak třeba jako sbírka, ne? :D

3. Dokážeš číst více knih najednou, nebo raději jen jednu, aby ses v tom neztratila?
Jsem blíženec a ti nezvládnou být u jedné věci moc dlouho, k tomu mám určité rysy aspergera a ten u ničeho nevydrží. Příkladný exemplář mám totiž hned po boku. :D Takže ano, čtu více knih najednou. Ovšem snažím se aby byly nanejvíš tři. Jedna strašně tlustá, kterou čtu delší dobu, druhá moje která mě opravdu chytla a třetí jako recenzní výtisk. :)

4. Dostala jsi u nějaké knihy záchvat smíchu?
Je třeba se opravdu ptát? xD

5. Co tě k tomu donutilo?
Převážně jednání hlavní hrdinky. Ať už to byly její promluvy, nebo skutky, rozesmálo mě to stejně...

6. Brečela jsi u nějaké knihy?
Ne. Nikdy. Jsem velice citlivá, když mi někdo řekne něco ošklivého, ale u knih, filmů ani hudby nebrečím. Je mi smutno, pálí mě oči, ale nebrečím.

7. Proč?
Vím, že to není skutečnost, ale pouze jen fantazie. A i když jsem četla Poslední píseň nebo Milý Johne, pořád jsem si to uvědomovala.

8. Brečela jsi někdy u knihy smíchy?
Tak to se mi nestává ani v reálném světě... I když se popadám za břicho, pořád mi slzy netečou.

9. Děláš při čtení někdy něco neobvyklého, nějaký zlozvyk (kousání nehtů, muchlání stránek...)?
Hm? Asi mám vykulené oči, když se něco děje. :D

10. Když čteš, kde a v jaké jsi pozici?
Postel je moje nejoblíbenější místečko a i když svítí slunce sebevíc, mám zapnutou lampu. Jinak ležím na zádech nebo na boku.

11. Slyšíš při čtení, když na tebe někdo volá?
Jak kdy. Už se mi párkrát stalo, že jsem neslyšela. Kromě toho u nás děsně pípaly andulky a já to postřehla, až když jsem zavřela knihu. :D

12. Ruší tě při čtení, když lidi okole tebe mluví?
U nás se mluví běžně, svůj pokoj nemám, takže jsem byla nucena si zvyknout. Problém mám když je ticho a pak v půlce někdo začne mluvit. To potom čtu strašně pomalu.

13. Když máš jednu knížku a líbila se ti, chceš mít doma hned všechny díly (viz Harry Potter, Stmívání, Eragon...)?
Je rouhání nemít všechny díly od série, která se mi líbila i jen z počátku! Například Upíří deíky, i když se mi poslední dobou moc nezamlouvají, pořád je sbírám.

14. Jakou knížku máš doma s největším počtem koupených dílů?
Moment... Musím počítat... Pravá krev a Upíří deníky - mám stejný počet dílů.

15. Když tě nějak zaujal autor, snažíš se od něho mít co nejvíce děl?
Jo jo. Stephenie Meyer je hlavní příklad. Nebo taky Richelle Mead. Nebo L. J. Smith. A uznávám, že pokud něco vyjde v ČR od stejné autorky od které jsem už něco četla, zajímá mě to.

16. Od jakého autora máš nejvéce knížek?
Od L. J. Smith. :D

17. Vyhodil ti někdo někdy tvoji rozečtenou knížku?
Co? Nikdy! Rodiče vědí, že by byli jinak mrtví. A brácha to kupodivu ví taky.

18. Cos pak udělala?
Co bych udělala? Bez studu bych začala ječet a nejspíš i škrtit. Ne, nedělám si legraci.

19. Praštila jsi někoho někdy knihou?
Hodněkrát... Nejvíc tátu a bráchu... Mám pocit, že i někoho ve třídě... Jo! A taky bratrance. :D A potom mi ta knížka omylem spadla do malty. :D Naštěstí zůstala jen trochu zvlněná od vody, kterou jsem na ni pouštěla... :D

20. Udělala bys to někdy/ opět?
Dělám to pořád. ;-)

21. Praštil tebe někdo někdy knížkou?
Ne.

22. Jakým nejbizardnějším způsobem jsi znehodnotila knížku?
Shodila ji do malty? :D

23, Spadla ti někdy knížka do vody? (jezero, žeka, vana, záchod...)
Ne-e. Ale kdyby do záchodu, tak už jsem dávno pod drnem. :D Asi by mě trefilo.

24. Usnula jsi někdy při čtení?
Při učení určitě... Takový... Ta Věrka se ale pilně učí... A já pod učebnicí chrápu... :D

25. Na které místo si obvykle schováváš knížky?
Do nočního stolku. Momentálně jich tam mám určitě přes 20... Jestli ne víc... :/ Ale ty přečtené do knihovny.

26. Věděla bys o lepším místě?
Ne! Můj noční stolek je nejlepší. :D

Recenze: Povolání: Zaklínačka

1. března 2012 v 18:55 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Povolání: Zaklínačka / Zawód: Wiedźma, Część 1
Autor: Olga Gromyko
Série: Volha Redná / Wolha Redna
Díl: 1.
Počet stran: 223
Nakladatelství: Zoner Press
Rok vydání: 2011
Datum četby: 27. 2. 2012 - 29. 2. 2012
Vazba: Tvrdá

Děj:
Volha je sirotek. Ze všech povolání, která se jí mohla naskytnout, si vybrala právě Zaklínačku. A to je celkem s podivem, protože Zaklínaček je opravdu málo. Dívky jsou raději na škole bylinářství, které je hlavně potřeba pro léčení chorob. Nyní jede na koni do Dogevy, aby předala dopis panovníkovi upírů. Jenže místo toho, aby ho předala a odjela, zůstane. Proč? Protože v Dogevě řádí neznámý netvor a ona se svou prořízlou pusou to nemůže nechat jen tak být. A tak začíná její pobyt v Dogevě...

Menší seznámení s knihou:
Kniha je od uznávané běloruské autorky Olgy Gromyko. Najdete ji na pultech díky Zoner Pressu a pokud je mi podle Goodreads známo, kromě českého vydání byla tato kniha vydána jen v ruském jazyce. Proto můžu s klidem říct, že si toho vážím.

Proč jsem si knihu vybrala:
Myslím, že jsem ji při své obchůzce na webu Zoner Pressu jednou zahlédla a potom mě upozornila Willinda na Facebooku. Proto jsem si důkladně prohlédla obálku (já anotaci skoro nikdy nečtu) a hned podle těch barev se mi zalíbila. Proto jsem si o ni zažádala a pak s chutí četla…

Recenze:
Prvně jsem si myslela, že to bude takové to fantasy, které se nevyšplhá moc vysoko a zklame mě. Naopak. Tahle knížka mě příjemně překvapila a po zaklapnutí jsem si pomyslela… Kdy bude asi další díl? Doufám, že brzy! Pojďme se tedy podívat, co mě nejvíce zaujalo…

Co mě trklo úplně prvně, byl ten zvláštní styl psaní. Ano, bylo to sice v první osobě, ale autorka měla zvláštní smysl dávat do příběhu něco neznámého, co jsem občas nechápala… Po prvních dvaceti stranách jsem si řekla… Tak to ne! A kniha skončila na nočním stolku, dokud jsem nesebrala novou odvahu ze vzpomínek na Lovkyni snů. Pamatujete si tu recenzi? Doufám, že ano. Prostě jsem ji znovu otevřela a pokračovala ve čtení… A přečetla ji v následujících dvou dnech. Chvíli trvá, než se v ní zorientujete, ale stojí to za to. I když znáte ale základy příběhu, neustále vás tam něco překvapuje… Autorka si nechává některé věci v záloze a já jí to schvaluji, protože vychrlit všechno v prvním dílu by bylo pro tuhle knihu úpadkem.

Kniha se čte plynule, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že ji nejdříve musíte pochopit, jinak se nikam nedostanete. Příběh nepostrádá vtip, ani dobrodružství díky Volze, která má pusu opravdu prořízlou a tělo jako z divokých vajec… To se mi na hlavní hrdince líbilo nejvíc. Peprné promluvy občas opravdu rozesmály tak, že se člověk popadal za břicho. Viz samostojné kalhoty a neprůstřelná bunda (neptejte se).

Co mě opravdu rozesmálo a udivilo, byli určitě upíři. Čekala jsem nějakou čarodějnou knihu (a to se mi také splnilo), ale mé podvědomí už zřejmě vybíralo za mě a už dopředu vědělo, že moji oblíbení krvesajové se zde objeví taky. Dokonce jsem čekala příběh bez milostné zápletky. Musím se přiznat, že jsem pořád naštvaná kvůli nevyjádření vztahu Volhy a Lena. Pořád si jimi nejsem jistá a doufám, že se znovu setkají. Ale raději to nebudu dál rozebírat, ještě bych spoilerovala…

V první části příběhu objevujete zvyky upírů, ale i čarodějů. Kromě toho se seznamujete i s fantasy bytostmi, které zde figurují. A věřte mi, že je jich celkem dost… Když jsem došla ke strigám, už jsem to nevydržela a použila internet. Vážně jsem nevěděla, která bije a dokonce to vypadalo, že mi to autorka ani neprozradí. A taky že neprozradila.

Druhá část se podobá spíše detektivce, protože Volha musí přijít na to, kdo v Dogevě, zemi upírů, vraždí. Můžu vám říct, že mě to vážně vyhecovalo a dokonce jsem si i tipovala "kdo je vrah". To obyčejně nedělám. Jaké to zklamání a zároveň nadšení, když jsem se netrefila ani vzdáleně.

Mou povinností je teď přejít k negativním částím příběhu. Jak už jsem říkala (psala), autorka mnoho věcí nevysvětlila. Na jedné straně tím kniha nabrala na jedinečnosti, na straně druhé čtenáře zarmoutila… Řekněte mi sami. Líbí se vám příběh, ve kterém si častokrát nejste jistí informacemi, které nebyly vysvětleny? Je to sice věc názoru, ale stojím si na svém, že je to občas na nervy jdoucí.

A teď něco navíc! Viděli jste tu krásnou obálku?! Mně se líbí víc než ta originální, kterou najdete zde. Fialová se mi líbí už od narození a Volha je tady opravdu výstižná… Vypadá jako divoška a já osobně jsem si ji tak opravdu představovala…

Únorová Měsíční chvástačka

1. března 2012 v 11:00 | Ells |  Měsíční chvástačka
Tohle meme pořádá Judit.

Poté co jsem dostala infarkt a konečně se vzpamatovala, jsem popadla foťák a začala fotit... Když to tak počítám, je to o jednu knihu méně než minule a o jednu více, kterou mi mamka nemusela koupit... Takže to dělá 4 ušetřené knihy a 8 koupených... Ok, pořád je to moc, ale aspoň se už lepším... A je fakt, že mému svědomí to neprospívá... Proto jsem vzala papír a na něj si napsala svůj plán čtení Brisingra + oprášila knihy, které jsem v nočním stolku nějak zapomněla přečíst a určila si pro tento měsíc knihy, které MUSÍM přečíst. Ale dost žblechtů, tady jsou fotky... Tedy spíš seznam. :D

Knihy, které jsem dostala darem (8):
Pohlceni temnotou od Alexandry Ivy
Nesmrtelná láska od Jen Holling
Smrtící polibek od Alice Moss
Když uvěříš od Jessicy Inclán
Chvíle před koncem od Lauren Oliver
Pád od Lauren Kate
Muka od Lauren Kate
Vytržení od Lauren Kate








Pád jsem si plánovala pořídit už dlouho... Teď ještě Zář a s anděly dám prozatím pokoj...



Knihy, které jsem dostala jako recenzní výtisk (2):
Srdce v sázce od Alyxandry Harvey
Povolání: Zaklínačka od Olgy Gromyko



Knihy které jsem vyhrála (2):
Čísla 1: Na útěku
Čísla 2: Chaos

Z tohohle jsem opravdu nadšená! Čísla jsem chtěla už dlouho a potom se na intoxicated.cz objeví Vánoční soutěž... Prostě paráda!



Všechny knihy (12):