Prosím, komentáře přidávejte již na mou novou stránku Ells.cz -

tato stránka už nebude aktualizována

Díky :-)

Květen 2012

Recenze: Stefanovy deníky: Zrození

21. května 2012 v 17:49 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Stefanovy deníky: Zrození / Stefan's Diaries: Origins
Autorka: L. J. Smith
Série: Stefanovy deníky / Stefan's Diaries
Díl: 1.
Počet stran: 237
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2011
Datum četby: 14. 4. - 10. 5. 2012
Vazba: Měkká

Děj:
17 letý Stefan Salvatore ještě nezná své místo ve světě a už je zasnoubený s Rosalyn. Není z toho nijak nadšený, ale jeho otec je neústupný. Aby toho nebylo málo, do Veritas se přistěhuje nádherná a tajuplná Katherine, která si okamžitě získá Stefanovu pozornost. Stejně tak jeho bratra. Bohužel to však není obyčejná dívka a vztah s ní nutně nemusí dopadnout dobře.

První dojmy z obálky:
Panebože! Oni tam dali filmové postavy! Tohle byla má první myšlenka, když jsem ji uviděla. Asi proto jsem si ji koupila, protože The Vampire Diaries (seriál!) zbožňuji. Takže palec nahoru!

Hodnocení obálky: 9/10

Co jsem od knihy čekala:
Pozn.: Další můj vynález, který bych do recenzí také chtěla praktikovat.
Věděla jsem, že to bude o minulosti Stefana a tím pádem i Damona. Proto jsem si ji jednoznačně koupila. Musím ale doplnit, že jsem si myslela, že to bude knižní Stefan. Ale já mám na L. J. Smith zálusk, takže jsem si ji koupila myslím... v září. :) To že na mě čekal filmový Stefan, jsem ale nečekala, a tak jsem čtení knihy oddalovala co to šlo. Chyba.

Menší seznámení s knihou:
Stefanovy deníky je z cyklu Upířích deníků. Tuto knihu nenapsala L. J. Smith, ale štáb seriálu The Vampire Diaries. Děj je zasazen do minulosti seriálu a ne knihy, a tak není divu, že je vše odlišné. Proto knihu doporučuji přečíst především závislákům na seriálu.

Proč jsem si knihu vybrala:
Krásná obálka, inspirace na románech L. J. Smith... A když už mám všechny ty Upíří deníky, tak proč ne i ty Stefanovy? Obzvlášť jsem "žrala" Damona, který byl v knize úchvatný.

Recenze:
Pro ty, co nenávidí Stefana stejně jako já je to příležitost si oblíbit jeho charakter. Jistě, v knize mnoho melancholie, hysterie a vůbec je Stefan zženštilý, ale pořád lepší než ten knižní Stefan. Navíc do Stefanovy minulosti neodmyslitelně zapadá Damon. Stejně tak i Katherine.

Zbožňuji Katherine, zbožňuji Damona, proto jsem po celou knihu řvala na celou místnost, ať si tu svou Katherine Stefan klidně sežere a Damon ať si počká na Elenu. Až ke konci mě Stefan přesvědčil, že není úplně tak blbý, jak vypadá a má mozek. Mrzelo mě ale, že Damon Katherine skutečně miloval. Tohle si nezasloužil.




Ale teď už k opravdové recenzi... Kniha je psána narozdíl od Upířích deníků v 1. osobě. alespoň mně se to díky tomu četlo lépe. Kniha se čte svižně a je spíš k odpočinku. Trochu mi ale vadilo, že se v ní celkem nic nedělo. Stefan miluje Katherine, bla, bla, bla, Damon miluje Katherine, bla, bla, bla. Někdo byl nevysvětlitelně zavražděn a neví se kdo to udělal... Kniha je až příšerně průhledná. Nevadí to ovšem natolik, abych jí na Goddreads nedala čtyři hvězdičky.



Co mi přišlo vtipné, bylo, že se koncem 19. století mluvilo "Jasně!" a "Ok." To si někdo nemohl zažít starší dobu. Haló, nejsme v 21. století! Také mě zarazilo, že bylo v knihách napsáno Rozrazil místo Sporýš. Nerada to říkám, ale překladatelka, by měla shlédnout pár dílů seriálu, aby si ten Rozrazil vymazala z hlavy.





Takže teď kniha dostala náležitou kritiku, je načase také trochu těch pozitiv, ne? :) Po dočtení knihy, jsem si vyhledala seznam flashbacků v první sérii, abych viděla všechny scény, kde se objevovala Katherine, Damon a Stefan. Jsem z toho nadšená, protože si konečně dokážu představit, jaké to tenkrát bylo s bratry Salvotory.



Také vás kniha usvědčí v tom, že Katherine není až taková... Jak to říct nevulgárně? Potvora. Ona je totiž ještě větší. Sice nevím jak je to u vás, ale u mě nabrala ještě větší sympatie než předtím. Na záporné postavy jsem zkrátka talent.

Nevím co bych ještě dodala, snad... Počkat! Další nápad! Muhehe. A pokud se ptáte, jestli jsem zešílela, tak možná ano. Každopádně je tu nová kolonka!

Závěr:
Knihu doporučuji nejen fanouškům seriálu. Snad bych doplnila, že byste si je měli přečíst dříve než Upíří deníky. Zároveň také doporučuji před knihou spustit flashbacky z první série.

Něco o životě Ells aneb co mám ráda a co ne

21. května 2012 v 11:01 | Ells
Myslím, že byste o mně měli vědět víc, když už tu bloguji tak "douho". :) Nevím, jestli to poslouží více vám nebo mně anebo nějakému úchylovi, ale vím, že když zjistíte o druhém něco, co je vám blízké, lépe se s ním seznamujete. Takže jdeme na to?


Pozor! Zde je sekce, která o mně může prozradit něco, co je vám nesympatické, takže ji kdyžtak přeskočte.

Jak se doopravdy jmenuji a kolik je mi let?
Zprvu jsem to sem nechtěla psát takhle přímo, ale když se pořádně porozhlédnete, tak tyto informace najdete u mě na blogu. Takže k věci. Ve skutečnosti se jmenuji Věrka a momentálně je mi pořád ještě 13. To se brzy změní 7. června - narodila jsem se v neděli. ;-)

Jak jsem přišla na přezdívku Ells?
Nevím, jak jsem na něj přišla. Možná je to způsobeno anglickou výslovností jména Alice - Elis a z toho vznikla Ells. Alice je moje nejoblíbenější literární postava a myslím, že víte, které myslím. ;-)

Co mám k smrti ráda?
Jako první věc mě napadá černý čaj s citronem a dvěma lžícemi cukru. Řekla bych, že mám ráda každé ovoce. Tedy až na nějaké ta neobvyklá jako třeba olivy (je to ovoce, že jo?). Problémy mi nedělá ani pomeranč u kterého vím, že ho hodně lidí nemá rádo - alespoň v mém okolí. Ze zeleniny mám nejraději rajčata a meloun. Bez rajčete nemohu být ani jeden den, tak jen abyste byli v obraze. ;-) Miluji svou postel a spánek a samozřejmě knihy. Mám ráda komedie a takový ten rodinný smích, i když na oko vypadám dost vážně. Mám ráda hudbu a také psaní. Moc dobrá v něm nejsem, ale baví mě to. :) Mám ráda plavání a jízdu na kole. A přírodu. A filozofické úvahy. A legrační historky. :D Mám ráda vlky, tygry a lední medvědy a díky bratrovi i ptáčky. Dokonce máme dvě andulky - ani netušíte, jaké je to pro ně týrání, když v kleci nemají svého druha, takže vážně zvířata by měla mít okolo sebe minimálně jednoho sobě podobného kamaráda.

Co nemám ráda?
Určitě svíčkovou a všechny jí podobné smetanové omáčky. A bude to znít divně, ale nemám ráda cukrovinky. Když mi někdo nabídne marcipánový dort, tak je to pro mě trest, Samozřejmě üznávám, že jednou za dva měsíce si vezmu Studentskou pečeť anebo třeba nějaký ten želatinový zákusek. Bez želatiny ani rána. :D Opět budu znít divně, ale nemám ráda běh. Popravdě? Nesnáším ho. Takže atletičtí nadšenci ať se mi vyhýbají. Mám pro to své důvody... Řekla bych, že můj strach z psů se dá považovat za fóbii. Jeden mě pokousal, když jsem byla malá. Samozřejmě, když daného pejska znám delší dobu, zvyknu si na něj, ale když na mě začne houpat nebo jíst z ruky, stáhnu se. Kočkám také úplně nevěřím, i když mi jsou příjemnější... Strašně se bojím pavouků a brouků, takže za mnou prosím nechoďte s kobylkami, akorát bych jim něco udělala. :D Myslím, že je zbytečné vyjmenovávat typy lidí, které nemám ráda. Pokud mi nic neděláte, já nic nedělám vám.

Fakta?
Jsem často nemocná. Ne tak jak si myslíte... Jednou za dva měsíce angína a šmitec. Já jsem nemocná pořád. Své potíže zde říkat nebudu, protože je to příliš osobní, ale tuto informaci byste měli vědět, abyste byli v obraze, proč nepřidávám tak často články.

Neustále někoho poučuji a tuhle chybu o sobě vím. Mějte se mnou v tomto ohledu strpení, nedělám vám to naschvál.

To co mi do kolonek mám a nemám ráda nepasovalo je to, že mám ráda angličtinu. Němčina mi přijde jako takový drsný jazyk a asi ho mám nejméně ráda. Neberte si to špatně, nejsem rasista a nic proti Němcům, ale prostě... Němčinu moc nemusím.

Vím o sobě, že vypadám a vyjadřuji se jako 19 letá a ne 13 letá. Nepíšu to z toho důvodu, že se chci vytahovat, ale z toho, že mi nemáte co závidět. Ničí mě to po fyzické stránce. Právě tento problém odrazuje lidi, protože si myslí, že já si myslím (divné vyjádření, já vím), že jsou něco méně než já. Takže i v tomto ohledu buďte klidní. Dokud mi nedáte pádný důvod k tomu, abych vás neměla ráda, ráda si s vámi popovídám. Mimochodem, neznamená to, že se někdy nepřepnu na 13 leté dítě. Takové zkraty jsou u mě celkem běžné.


Sekce věnovaná knihám aneb za který kopu team a jaké série mám ráda.


Bloodlines by Richelle Mead House of Night by P.C. Cast & Kristin Cast The Hunger Games by Suzanne Collins
Hush, Hush by Becca Fitzpatrick Mercedes Thompson by Patricia Briggs Nightshade by Andrea Cremer
Shatter Me by Tahereh Mafi Twilight by Stephenie Meyer Vampire Academy by Richelle Mead
The Vampire Diaries by L.J. Smith

Pozn.: U Shatter Me jsem přečetla 20% z knihy, přesto mě Adam uchvátil na první pohled. Kdyby se to změnilo, dám vám vědět. ;-)


Bloodlines by Richelle Mead
Drake Chronicles by Alyxandra Harvey
House of Night by P.C. Cast & Kristin Cast
The Hunger Games by Suzanne Collins
Hush, Hush by Becca Fitzpatrick
Mercedes Thompson by Patricia Briggs
Nightshade by Andrea Cremer
Shatter Me by Tahereh Mafi
Sookie Stackhouse by Charlaine Harris
Twilight by Stephenie Meyer
Vampire Academy by Richelle Mead
Vampire Kisses by Ellen Schreiber
The Wolves of Mercy Falls by Maggie Stiefvater
Leviathan by Scott Westerfeld
Divergent by Veronica Roth

Hudba mého srdce /0.03/

20. května 2012 v 21:14 | Ells |  Co právě poslouchám?
Jelikož musím šetřit dechem, dávám sem pouze jednu písničku, protože má zásoba není nekonečná. =D Užijte si ji, tak jako si ji užívám já!


Má naprosto nejoblíbenější písnička od Within Temptation si zaslouží, abyste viděli i klip, tak že ji sem přidávám ve větších rozměrech než obvykle... :)

Are you looking for savior
Chasing a dream
Love turned to hate
Now I´m crossing the border
Sealing our fate
But I´m not afraid

Autogramiáda Patricie Briggs

17. května 2012 v 22:42 | Ells |  To ostatní z knih
Ok, jak začít? Asi tím, že bych měla poděkovat Willindě za to, že mi napsala, že se autogramiáda koná i v Brně. Dokonce dříve než v Praze a to 17. května. Upřímně mě trochu zarazilo, že to bylo zrovna dnes a zrovna mezi 16:00 - 17:00. Bůh mě musel nejspíš vyslyšet, protože zrovna v ten den měla jet máma do Brna. Navíc když jsem se jí ptala, jestli bude mít čas zrovna v tuto hodinu, pomalu přikývla. Nedokážete si představit jakou jsem měla radost.


Už 6x jsem mámu přemlouvala, aby mi koupila Mercedes Thompson a nedařilo se mi to. Zprvu mě máma přesvědčovala, že si můžu podpis dát na nějakou hezkou záložku nebo na papír, ale já ne a ne. Jop, v psychickém nátlaku jsem mistr. A pravdou je, že se za to stydím. Teprve s přicházející autogramiádou se mi zadařilo a máma svolila. Čirou náhodou někdo na internetu nabízel 1. a 4. díl. Vzala jsem oba a dnes v Brně i 2. díl. 3. díl bude muset chvíli počkat, ale to nevadí.

Došly brzy, v bezvadném stavu a pomalu ale jistě jsem mámu začala obměkčovat, abych mohla na autogramiádu. Do Brna měl jet totiž i můj malý bratr, autista, který nevydrží moc dlouho čekat a stát v klidu na místě. Proto to bylo tak těžké, ale nakonec mi to prostě vyšlo. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale včera jsem si rovnala vlasy a táta zase po dlouhé době prohlásil, že vypadám jako hejkal a ne jako květák s mými obvyklými malými kudrnkami. Ale to je teď vedlejší...

Po cestě na autogramiádu máma vtipkovala, že s Patricií přiletí vrtulník a nebo, že se opozdí nebo dokonce, že nepřijde. Já jsem poznamenala, že ji jinak zabiju a bude mi jedno, že kvůli mě nebudou další pokračování Mercy. Poté jsme s mámou na chvíli zpanikařily, protože jsem místo knihkupectví Arrakis viděla jen Pizzerii. Po pár krocích jsem ale uviděla mnou vytouženou ceduli a zároveň tři dívky o něco málo starší než já vstupovat dovnitř s Měsíční písní, Štvanicí, Říčním poutem bez přebalu a menším papírem dovnitř.


Ve výloze knihkupectví byla vystavená série Mercy a první díl Štvanice. Poznamenala jsem, že je to nejspíš ráj. Pak jsem vstoupila do menší místnůstky, která byla narvaná knihami a hlavně lidmi. Ne že by nás tam bylo moc, ale jak říkám, místnost byla malá. Na židli jsem uviděla Patricii Briggs s brýlemi na nose, jak přijímá kytici - tento okamžik jsem viděla jako na videu (zpomaleně, detailně) - společně s překladatelkou po její levici. Máma poznamenala, že jí kytici mohou přinést maximálně tak lidé z Brna, nám že by uschla. Proto jsem své výčitky svědomí, že jsem jí nepřinesla žádný dárek potlačila. Podepisovala knihy těch dívek a mě překvapilo, že dokáží vůbec mluvit, když ji vidí.

Máma se mě ve dveřích zeptala, kde vlastně bydlí a já jí řekla, že v USA. A ona na to: Já myslela, že někde v Praze! - haha. Na to jsem jí odpověděla, že se má podívat na její jméno a příjmení a bude jí to hned jasné. Na to zareagovala, že v České republice žijí černoši, Vietnamci a jiné rasy, tak proč by zde nemohla žít Američanka. Pak po chvíli ještě dodala, že tedy nemluví česky. Také na Patricii laskavě ukázala, aby ji můj bratr viděl. Když jsem přišla na řadu, chvíli jsem tam tak stála a koukala, cože je to přede mnou. Pak jsem jí podala čerstvě přečtenou Měsíční píseň (já ji stihla přečíst před autogramiádou!).

Překladatelka něco řekla, ale já jí bohužel nerozuměla (občas jsem extrémně nahluchlá), jenom jsem věděla, že to bylo něco okolo podpisu. Už v obyčejných situacích mám hlásek tenký a podle jiných lidí příjemný a sympatický, což samozřejmě není pravda, a tak, když jsem byla celá mimo, bylo moje pronesené "Stačí jenom podpis." jako blekotání. Překladatelka mi na oplátku také nerozuměla, a tak jsem ze sebe vykuňkala "Only your name.", které už říkala ta jedna dívka přede mnou a Patricia se zasmála a řekla "Yes, my name." Pak začala podepisovat knížku.

V tu chvíli jsem se samolibě usmála, když jsem si vzpomněla na mou angličtinářku, která tvrdí, že se naše třída se žádným angličanem nedomluví. Samozřejmě máma, člověk, který je výřečný začala mluvit o tom že jsme do Brna přijeli až z (nějakého města, které vám nechci sdělit), jako by ho mohla Patricia Briggs nebo překladatelka znát a poté dodala, že do Brna moc spisovatelů nejezdí a že všichni jedou jenom do Prahy.


Nevím proč, ale překladatelka poukázala na lidi, kteří seděli vzadu u knih. Pak se mě Patricia zeptala, jestli nechci věnování. Přikývla jsem a řekla "Pro Věrku." Překladatelka u sebe měla papírek na kterém bylo přeškrtáno několik jmen a začala psát to mé. Máma zdůraznila jméno Věrka, ale Patricia k jejímu uspokojení nedokázala mé jméno vyslovit. I mě bavilo sledovat jinou národnost. :) A tak napsala mé jméno a ještě něco domalovala.

Když se mě máma zeptala, jestli to přečtu, řekla jsem že jo (jedno slovo mi bylo stejně záhadou - teď už ale vím co to je). Pak se můj bratr zeptal, co je to napravo vedle podpisu a věnování. Chvíli jsem luštila slovo, které tam bylo napsáno a pak jsem se mrkla na malůvku a bylo mi to jasné. Nahlas jsem řekla kojot a zasmála se. Bylo to jediné slovo, kterému rozuměla Patricia i já. Máma řekla, že můj bratr sleduje kojota a Patricia se zasmála a zeptala se: "Coyote?" a bratr jí odpověděl "Yes." Patricia spráskla ruce a od srdce se zasmála.

Pak máma řekla jako první "Děkuji." a po chvíli "Thank you." Já jsem také anglicky poděkovala a Patricia odpověděla "Thank you very much." Pak jsme se smíchem všichni tři odešli. Později se ode mě máma dozvěděla, že vystudovala dějiny a němčinu. Na to mi odpověděla, že se s ní tedy mohla domluvit německy (překládala celé knihy v němčině, jen by Němcům nejspíš nerozuměla, protože nemá hudební sluch) a že ji to mrzí.

Později jsme si také pár metrů od našeho domova řekly, že tam vládla euforická nálada, jako by ostatní v místnosti brali chvíli předtím trávu. Na to jsem jí odpověděla, že já bych tak také vypadala, kdybych tam s ní hodinu seděla. Ani mi nemusela říkat, že jsem tak už vypadala po minutě strávené s ní. Teď se táta směje a předvádí mě jak jsem určitě vypadala (nenávidím tu povahovou identičnost mezi námi) a všichni se smějeme. Máma se ho ptá, jestli byl u Emila Zátopka, když s ním mluvil také tak mimo a on řekl, že jo a máma na to mávla rukou a řekla, že jsme prostě jako dvojčata.


Celou dobu si říkám, jestli bych neměla své vyprávění přikreslit, protože jsem blíženec, ale... Nepřijde mi to fér a výjimečně spíš jako lhaní. Článek je zatím syrově neupravený bez obrázků a do zítřka to tak nejspíš zůstane. Nezlobte se a přimhouřete nad mými gramatickými chybami obě oči, protože teď nemám chuť otevírat textový editor a upravovat obrázky tak, aby se sem hodily. Jsem vyčerpaná, mám horečku a nejspíš si půjdu brzy lehnout a čekat na smrt, protože antibiotika dostanu až v úterý, kdy půjdu na kontrolu na ORL. Takže se vážně omlouvám a děkuji, že jsem se mohla do článku vypsat. :) Fotky sem přidám tedy později, společně s tím úchvatným podpisem a věnováním. :) Svoje hlášení jsem tedy podala a teď "Howk! Domluvila jsem!" :D

Bez duše - nová kniha Lucie Adamové, která určitě stojí za pozornost

14. května 2012 v 17:31 | Ells |  To ostatní z knih

Znáte knihu Odstíny života? Četli jste ji? Znáte její autorku? I kdyby ne, doporučuji vám, abyste si tento článek prostudovali, protože kniha se kterou vás budu seznamovat opravdu stojí za to. Bez duše je první díl spin-off série Odstínů života. Já sama jsem z ní přečetla nějakých 100 stran a můžete mi věřit, že je velmi chytlavá. Proč vám to všechno píšu? Protože kniha ještě není vydána a nakladatelství XYZ, které vydalo Odstíny života dělá mrtvého brouka. Už víte co tím chci naznačit? Co si budeme namlouvat, kdo má známosti, je dnes za vodou, proto vám představuji knihu Bez duše a zároveň doufám, že ti co mohou ji "někomu" doporučí k vydání. A ti co ne, alespoň sledujte pulty knihkupectví. ;-)

Anotace:
Daisy by nikdo nemohl považovat za ukázkový příklad čarodějky - a už vůbec ne její nadřízení. Je příliš zbrklá, postrádá patřičný respekt, stále se jí nedaří ovládnout to málo moci, kterým disponuje, a potíže se jí nepřestávají lepit na paty. Naštěstí pro ni její otec, velevážený lovec čarodějnic Carson McMillan, nikdy neměl problém zamést její nepořádek pod koberec. Ale dokonce ani on ji nemůže zachraňovat věčně. Poté, co zpacká svůj nejnovější úkol, posadí Daisy do letadla a tryskem ji přidělí na nové pracoviště, kde by neměla být schopná nic pokazit - do Monaka. V zemi, kde nikoho nezná, lidé jsou nepříjemní, moc si o sobě myslí a mluví jazykem, kterému měla na střední věnovat mnohem víc pozornosti, musí Daisy najít způsob, jak přesvědčit Radu, aby jí dali další šanci. Pokud možno dřív, než ji její nové bydliště dočista připraví o rozum… nebo hůř, o život.


Ukázka z knihy:
Drew se pod náporem mého soustředěného pohledu nespokojeně ošil. "Tak fajn, už s tím přestaň. Začínáš mě děsit."
Muhehehe.
"Snažíš se mě naštvat?"
Možná…
"To bych si nikdy nedovolila."
"Jistěže ne."
Šokovaně jsem zalapala po dechu, tisknouc si nad jeho skepticismem ruce na srdce, jakoby mi ho právě zlomil. Na blbosti mě vždycky užilo. "Odvažuješ se snad o mých slovech pochybovat?"
"Jelikož dobrých padesát procent z toho, co vypustíš z pusy, je jen velká snůška nesmyslů, tak na to mám právo."
S tím se moje nálada na vtipkování rozplynula jako pára nad hrncem. Stejně tak jako jakákoli přetrvávající nejistota o
povaze jeho přítomnosti. Tenhle mírně povýšenecký, zatraceně poučující postoj přesně odpovídal jeho nátuře. Ani sebelepší halucinace nemohla být takhle reálná.
"Jestli se chystáš neustále mi jen něco vytýkat, tak se rovnou můžeš zase otočit a vypadnout."
Nevěřícně zavrtěl hlavou. "Tomu tedy říkám milé uvítání. Jeden se za tebou táhne až do Monaka a ty na něj takhle. Kam se poděly tvoje způsoby?"
"Nevešly se mi do kufru."

Quote:
"Jestli už jsi skončila, měl bych na tebe otázku."
"Ano?"
Tiše se zachechtal. "Kde jsi k čertu nechala kalhoty?"
"Hned vedle tvého smyslu pro humor, Drewe. Hned vedle."


Chcete si z knihy přečíst víc? Na GoodReads máte možnost si přečíst první 2 kapitoly. Také Syki uveřejňuje nové ukázky z knihy.


Hudba mého srdce /0.02/

11. května 2012 v 11:29 | Ells |  Co právě poslouchám?

Přiznávám se bez mučení, že jsem zapomněla. A to vám mám jít příkladem, že? :D Tak alespoň vidíte, že ničemu nevadí, když se opozdíte. Ale teď už k mé oblíbené hudbě.


We were strangers
Starting out on a journey
Never dreaming
What we'd have to go through
Now here we are
And I'm suddenly standing
At the beginning with you

Tahle mě zaujala u Abyss na Facebooku, a tak ji mám uloženou v počítači a pouštím si ji, když chci načerpat inspiraci. :)


They tell us everything's all right
And we just go along
How can we fall asleep at night
When something's clearly wrong?
When we could feed a starving world
With what we throw away
But all we serve are empty words
That always taste the same

Znám ji už delší dobu, ale k tomu, abych si ji pustila, mě nevědomky postrčila Laurdes. :)


Devotion save me now
I don't want to stray from the hallowed ground
I'll turn temptation down
I'm asking you to take me
To safety
This time

The Vampire Diaries mají nejlepší písničky na světě. Tahle je prostě... No coment. :D

Recenze: Krvavá země

5. května 2012 v 21:05 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Krvavá země / Bloodland
Autor: Alan Glynn
Počet stran: 326
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevná s přebalem

Děj:
Krev, korupce, konspirace. Jimmy Gilroy má napsat životopis herecké hvězdičky, která zahynula při havárii vrtulníku. Právě tahle prácička by mu pomohla splatit jeho dluhy a rozhodnout o tom, jestli má Jimmy naději na lepší život. Bohužel všechno má malý háček.








První dojmy z obálky:
Pozn.: Tuhle novou kolonku jsem sem přidala jako test, napište mi, jestli ji chcete i nadále.

Možná, že se po někom opičím, ale ta obálka mě trochu zaskočila, možná i odradila. I když na ní nic přeplácaného není, působí tak. Také ten agent v popředí je trochu nepatřičný. Uvítala bych, kdyby si zašel někam na kafe a předvedl, jestli by obálka nebyla lepší bez něj. Originální obálka mi v tomto ohledu přijde poněkud lepší. Obzvlášť ty osvícené mrakodrapy… Ale teď už k obvyklým kolonkám a samotné recenzi.

Hodnocení obálky: 5/10

Menší seznámení s knihou:
Krvavá země je novinkou Metafory, která nadchne především starší čtenáře. Jak už jste jistě pochopili, je to především krimi a thriller. Je vhodné poznamenat, že Alan Glynn je držitelem irské ceny za nejlepší kriminální román roku. Také zde mám jednu citaci:

"Alan Glynn dokáže navodit tolik napětí a vzrušení, že se jeho čtenáři rozhodně nemusejí uchylovat k nebezpečným a nelegálním stimulantům, jako jsou například drogy."
- New York Times Book Review

Proč jsem si knihu vybrala:
Jelikož jsem zjistila, že máte tuhle kolonku obzvlášť rádi, nejspíš ji budu muset vyplňovat v každé recenzi. :D Každopádně, Krvavá země mě nezaujala obálkou ani anotací, nýbrž názvem. Konečně jednou můžu dokázat tvrzení, že si knihu nevybírám podle obálky, ale pocitu, který mám při pohledu na každou knížku.

Recenze:
Krimi opravdu moc nemusím, tahle kniha mi ale tento žánr ukázala v poněkud lepším světle. Obzvlášť mě překvapilo, jak se příběh četl lehce. No, vlastně ani ne tak lehce, prostě jsem se do příběhu vžila a neměla potřebu ji odložit. Tedy až na jemné zakolísání v polovině příběhu… Právě tahle věc přidala knize jedno menší plus. Nemám ráda stereotypní příběhy, proto jsem byla také vděčná za originální zápletku, kterou mi krvavá země poskytla.

Kniha je psána ve 3. osobě, což by mě mělo mrzet, když mám o tolik raději 1. osobu. U tohohle příběhu mi to ale nevadilo, naopak jsem to uvítala, protože to jen podtrhlo celou atmosféru, která mě provázela při čtení Krvavé země.

Mimochodem, jen abyste věděli, já moc politice nerozumím, takže mi můžete věřit, když řeknu, že i pro neználky je politika v této knize popsána tak, aby jí rozuměl normální člověk. Právě ta politika mě ze začátku odstrašovala, někdy však mozek udělá věci podle svého rozhodnutí a než se nadějete, už máte knihu v rukou.

Nevím proč, ale zrovna u téhle knihy jsem měla stejný pocit jako při Pokrevních poutech a to ten, že jsem věděla určité věci, než se staly. Nejsem moc dobrá v oblasti detektivek a krimi, příkladem může jít Pravá krev, u které mě překvapuje téměř všechno. Tady jsem ale byla jako zkušený detektiv. Stejně jako při Pokrevních poutech jsem si říkala: Vrah je ten, koho nejméně čekáš. A nemyslím jen vraha, ale i něco jiného.

Nejvíc mi asi vadilo, že (sakra, už udávám zase příklad pro jinou knihu) jsem v půlce dostala dojem jako u knihy Milý Johne. Něco určitého prostě skončilo, přesto mi však zbýval do konce knihy nějaký ten kus příběhu. V té chvíli bych to nejraději utnula, protože jsem pak nebyla tolik napjatá, jako při první polovině knihy.

Nebojte se, tolik negativních věcí zase na knize není. Chtělo by to ještě nějaké to pozitivum, co říkáte?

Stejně jako při románu mi většinou nesedí spisovatel, u krimi bych spisovatelku ihned odehnala. Proto jsem byla ráda, když jsem viděla, že knihu napsal muž. Ať už chceme nebo ne, muži umí většinou lépe popisovat krimi, než my ženy. Podotýkám ale, že jsou i výjimky, tak mě neukamenujte. Abych to shrnula, při čtení jsem měla ten správný drsný pocit, jaký jsem očekávala.

Krvavá země ve mně sice nezanechala žádný hlubší dojem, ale můžu říct, že mi poupravila pohled na krimi a thrillery. Byla to příjemná změna oproti fantasy a jsem ráda, že jsem výjimečně odbočila od mé obvyklé specializace na upíry, vlkodlaky a kdoví jaké potvory. No… potvory, to zase ne. :D Ale to je teď jedno. Opakuji, že Krvavou zemi bych doporučila především starším čtenářům, teenageři by si měli ještě nějakou tu dobu počkat, než se do knihy pustí (to říká 13 letá holka - opravdu přesvědčivé). Nevím, co ještě dodat, snad jen to, že přeji všem hodně štěstí při čtení.

Dubnová Měsíční chvástačka

1. května 2012 v 19:06 | Ells |  Měsíční chvástačka
Tohle meme pořádá Judit.
Tento měsíc jsem si koupilas spoustu knih díky prodeji dětských věcí a babiččiným úsporám... Takže až na Meg Cobotovou jsou všechny nové. :D Asi nemusím připomínat, že jsem měla dojitý infarkt. A taky mě kleplo. :D Fajn, teď už fotky.

Knihy, které jsem dostala darem (15):
Velikost L od Meg Cabot
Velikost XL od Meg Cabot
Pravá krev: Mrtví odcházejí od Charlaine Harris
Pravá krev: Mrtví v rodině od Charlaine Harris
Pravá krev: Smrtelná odplata od Charlaine Harris
Pravá krev: Dotek mrtvých od Charlaine Harris
Padlí andělé 2: Aerie a Zúčtování od Thomase E. Sniegoski
Splynutí od Maggie Stiefvater
Sapphique od Catherine Fisher
Škola noci 8: Probuzená od P. C. Cast a Kristin Cast
Sukuba 2: Na vrcholu od Richelle Mead
Sukuba 3: Sny od Richelle Mead
Zář od Alexandry Adornetto
Zásvětí od Alexandry Adornetto
Eragon: Průvodce po Alagaësii od Christophera Paolini















Knihy, které jsem dostala jako recenzní výtisk (2):
Krvavá země od Alan Glynn
Metro 2033 od Dmitryho Glukhovskyho



Všechny knihy (17):