Prosím, komentáře přidávejte již na mou novou stránku Ells.cz -

tato stránka už nebude aktualizována

Díky :-)

Červen 2012

Recenze: Gjorkové - Tajemství minulosti

30. června 2012 v 21:19 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Gjorkové - Tajemství minulosti
Autorka: Tereza Benešová
Počet stran: 327
Nakladatelství: Krigl
Rok vydání: 2012
Vazba: Měkká

Děj: Dvanáctiletá Nefas vyůrstá celé své dětství u upírů. Teď nastal čas jít domů. Jenže kde je to domů? Odpověď zní pod hladinou oceánu mezi Gjorky. Co jsou to Gjorkové? Bytosti podobné nám lidem, které však umí dýchat pod vodou a kouzlit. Nefas se moc těší, ale jak se brzy ukáže, ne moc oprávněně. Naštěstí stránky podmořského světa nejsou jen černé a Nefas brzy zjistí, že i tam může naleznout spojence.






První dojmy z obálky:
Á moře. Já mám ráda vodu. Já mám moc ráda vodu. :D

Když ji držím v rukou:
Na první pohled opět vidím jen moře. Při bližším zkoumání mi přišlo, že tam vidím jako by střechy domů. Tak trochu doteď nevím, jestli vidím dobře. Každopádně ty kruhy v popředí mě trkly až později. Zobrazují čtyři živly. Tušila jsem, že budou spojená s kouzly, protože živly se vždycky využívaly. V průbehu knihy jsem zjistila CO přesně znázorňují, a to jsem si ji oblíbila dvojnásob. Je sice taková dá se říct jednoduchá, ale jak se říká: v jednoduchosti je krása. Proto si u mě na obálku opovažte stěžovat a uškrtím vás.

Hodnocení obálky: 10/10

Co jsem od knihy čekala:
Co jsem od ní čekala? Nevím sice odkud jsem věděla, že jde o podmořský svět a kouzla, ale myslela jsem si, že to bude nějaká zbloudilá kopie Hladových přání. Troch ulegrační, když si pomyslím, že to ostatní považují za kopii Harryho Pottera (nebojte se, k tomu se taky vyjádřím). Byla jsem ale ráda, že šlo o úplně něco jiného (ne, teď Hladová přání nekritizuji, ale víte, jak to myslím). :)

Menší seznámení s knihou:
Gjorkové: Tajemství minulosti je první dílo české autorky Terezy Benešové, které by dle mého názoru určitě zasloužilo pokračování.

Proč jsem si knihu vybrala:
Proč? Protože česká jména na obálkách fantasy knih mě neskutečně přitahují. Jsem nadšená z každé YA literatury, kterou nějaký český autor napíše, proto se mi nemůžete divit, když jsem si řekla, že si ji musím určitě přečíst.

Recenze:
Asi bych měla začít prvními dojmy, ale já prvně začnu originalitou, protože mě pár věcí neskutečně štve. Kdokoliv, kdo četl knihu (nebo alespoň kdokoliv kdo četl knihu, napsal recenzi a já si přečetla) pořád zmiňuje, jak je podobná s Harrym Potterem. Můj názor? Netahejte mi sem Harryho Pottera, tohle dílo má naprosto originální prvky. Pochybuji, že umí Harry dýchat pod vodou. Uznávám, může to být tím,
že jsem knihy HP nečetla, ale co... Viděla jsem filmy a to mi stačí natolik, abych řekla, že si lidé mohou myslet, že jsou to sobě velmi podobná díla a já na to říkám, že bych rovnou mohla vzít nějakou knihu, kde hlavní postavě zemřeli rodiče, kouzlí se tam a říct: kopie HP! Ve spoustě knih je nějaká škola pro magické bytosti, takže opravdu... HP mi sem netahejte.

Když se tak zamyslím, dalším faktorem pro zkoumání jsou děti v knize. Někomu by mohly přijít až příliš vyspělé, ale já jsem ještě před dvěma roky věděla, jaké to je být v jejich kůži, takže můžu hrdě prohlásit, že my děti nejsme tak hloupé, abychom nedokázaly rozumně uvažovat. Pár lidí si nás očividně plete s předškoláky, jinak si ty reakce o "příliš vyspělých dětech" nedokážu vysvětlit. Ale teď už dost nad přemýšlením jiných názorů.

Kniha je psána ve třetí osobě, což by mi za normálních okolností nesedělo, ale u knih s malými dětmi jsem si na to už zvykla. Tady mi to naopak i sedělo a neměla jsem důvod přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdyby autorka napsala knihu v první osobě. Kniha mi svým stylem nepřišla ani nudná, ale ani strhující. Vystihují to slova oddechová literatura, která se hodí na klidné večery.

Základem jsou popisy, které se v knize vyskytují na každé straně a jsou častější než přímá řeč, nebo vnitřní monology. A jak už jsem výše zmiňovala, ani tady mi to nevadí. Byla jsem nadšená, když jsem v přímé řeči našla plno vtipných situací (áno, mám ráda smích), ale také něco vážnějšího. Zkrátka toho bylo tak akorát.

Určitě stojí za zmínku charaktery postav. No, nebo alespoň jedna postava, která se mi oblíbila. Cassius Ater, chlap, z kterého jsem absolutně nadšená. Už ta vtipná scéna na začátku mi řekla, že nebude jen vedlejší postava a Nefas si ho pěkně vyžere. Mě vůbec nepřipadá tak nevyzpytatelný, jak Nefas přemýšlí. Naopak ho mám hned prokouklého a situace, kterým se Nefas tolik diví mi připadají naprosto normální, když vím, jak uvažuje. Takže až narazíte na Cassiuse, pamatujte, že ho mám v oblibě. :D

Co mi vadilo, bylo, že u každé nedokončené věty byl napsán otazník. Načetla jsem toho celkem dost, a tak si myslím, že ty otazníky byly zbytečné. Pomlčky a mé oblíbené tři tečky mám raději. Co mi přišlo nepřiměřené, bylo to staré známé "ehm". Jasně, beru, když se párkrát použije, ale ze začátku to bylo několikrát za sebou. Pochopila bych to u Nefas
jako projevy stydlivosti, ale u dospělých a vůbec ostatních postav? Takhle mi jako by splývaly dohromady. A věřte mi, že to nejsou ty typy v řeči neohrabaných.

Závěr:
Kniha je dobrá pro odpočinek, přesto to však neznamená, že si nenajde čtenáře, kteří si ji opravdu oblíbí. Dle mého názoru si určitě zaslouží pokračování a rozhodně místo v knihovničce, které ta moje už má. Obzvlášť teď na léto je to dobrá volba, protože voda k vodě... To k sobě jde nejlíp. ;)

Recenze: Dvě zrcadla

20. června 2012 v 22:05 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Dvě zrcadla
Autorka: Karolína Limrová
Série: Dvě zrcadla
Díl: 1.
Počet stran: 276
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2011
Vazba: Pevná s přebalem

Děj: Kate Simmonsová má zálibu ve starožitnostech. Joshua Merboth je upír. Jak do sebe tato dvě fakta zapadají? A jak do sebe zapadají Kate a Josh? Odpověď je jednoduchá. Spojují je dvě stará zrcadla, která dovedou mnohem víc než jen odrážet jejich tváře.







První dojmy z obálky:
Hm... To bude další upířina. A já mám upířiny ráda. :D Tuhle si dřív nebo později musím nějak obstarat. Obzvlášť když je od české autorky. Obzvlášť ten název mě mate.

Když ji držím v rukou:
Ta obálka vynikne ještě lépe než na obrázku! A to celkové zpracování těch tesáků. A ty kapitoly! Ách! Jenom když se dívám na tesáky vevnitř provedené do červenobílé barvy, tak mě bolí oči. Tak pokrčím rameny a raději otočím na první stránku.

Hodnocení obálky: 9/10

Co jsem od knihy čekala:
Rozhodně ne to co z ní vyklubalo (přečtěte si recenzi, ať víte co tím míním).

Menší seznámení s knihou:
Dvě zrcadla jsou prvotinou Karolíny Limrové, která už napsala i druhý díl, který sice už není o těch samých hrdinech, ale o jedné postavě, která byla trošičku dle mého názoru odstrčena. :)

Proč jsem si knihu vybrala:
Na každého českého autora jsem zvědavá, a tak, když jsem viděla upířinu smíchanou s romantikou, víte co to pro mě bylo? Já jednoznačně upíry zbožňuju a ta česká autorka na obálce... Tomu jsem prostě nemohla odolat!

Recenze:
Už když jsem knihu začala číst, všimla jsem si označení kapitol a až v půlce pochopila, že tesáky znamenají pohled Joshe a lidská ústa pohled Kate. Dle mého názoru se to zpracování opravdu povedlo, a jestli mi někdo řekne, že je to s těmi tesáky moc přeplácané, tak ho praštím polštářem. :) Tohle už se stalo mému tátovi, když viděl všude ta ústa. :D

Co jsem opravdu ocenila, bylo, že měla kniha dva pohledy. Já nevím, jak je to s ostatními, kdo tu knihu četli, ale do postav jsem se dokázala opravdu vcítit. Obzvlášť do Joshe a jeho uvažování. A také mě potěšilo, že na začátku každé kapitoly je kus z Joshovi minulosti, která hodně věcí objasňovala a pomohla mi "prozkoumat" upíří život v knížce. Příběh je psán v 1. osobě, jen když je na scéně Joshova minulost, je to psáno ve 3. osobě. Určitě se opakuji, ale tato kombinace mi plně vyhovuje.

Hodně lidí jsem slyšela říkat, že je to kopie Stmívání. Je fakt, že pár základních rysů to má společné, ale to bych mohla říct i o ostatních knihách s upíry. Pro mě je to nové a originální dílo, ze kterého si ještě teď ráda čtu úryvky a mám potíže se odtrhnout.

Je pravda, že ze začátku se skoro nic neděje a prvních 80 stran můžeme čekat spíš romantickou část. Po 80 straně začne Kate pátrat a zažije chvilku štěstí. Pak přicházejí na scénu lovci. Víte, každý upír by měl mít nepřítele a v tomto případě jsem ocenila, že autorka do příběhu nezatáhla vlkodlaky. Co se týče slunce, tato novinka mě překvapila a nejsem si jistá, jestli úplně potěšila. Každopádně to byla nová zkušenost a jsem ráda, že z toho nevylezla taková blbost jako třpytění se na slunci. Meyerová je můj vzor, ale třpytky? To ještě dnes nechápu...

Co se mi opravdu líbilo, bylo, že si Josh s Kate nehráli na dvojici, která je až po uši zamilovaná a pak z ničeho nic: Je konec! Už tě nechci! Nemám ráda knihy, kde se postavy rozcházejí jen, protože ji neumí autor jinak zpracovat, aby se čtenáři nenudili. Karolína Limrová to pojala tak, že nebylo třeba rozchodů a zlomených srdcí. I když... No, s těmi zlomenými srdci to není tak úplně pravda. Někdo zlomené srdce opravdu měl.

Ano, ano. Už víte, k čemu mířím? Nemůžu si pomoct a musím Meyerovou opět zmínit. Pokud jste team Edward, je na 90% jisté, že budete team Josh. Danny, druhý nápadník Kate mi ale nepřijde jako sobec. Právě Danny bude hlavní hrdina Dvou mečů a teď nevím, jestli jsem to už říkala, ale těším se, až ji dostanu do ruky. Já osobně jsem si opět zvolila Joshe namísto Dannyho. Upíři jsou charizmatičtí, to se popřít nedá.

Co mi vadilo, bylo, že jsem Joshe občas přistihla, že má stejné chování jako já nebo kterákoli jiná dívka. Myslím, že by se kluk při pohledu na mužský hrudník v zrcadle asi moc neusmíval jako nějaká puberťačka. Anebo se možná pletu a křivdím mu, protože mužské mysli opravdu zatím nedokážu pochopit... Co mi přišlo až nadpřirozeně neuvěřitelné, byla reakce Kate. Josh jí "něco" řekne a ona je úplně klidná. Překvapená, ale klidná. Ano, láska dělá divy, ale takového člověka bych na planetě hledala jen velice těžko. A ještě jedna věc okolo upírství. Já vím, že to tak dělají téměř všichni autoři, ale na Joshovi nebylo poznat, že by byl starší než 20 letý mladíček. Ocenila bych, kdyby se choval trochu... trochu jako starší člověk. Já vím, že to zní divně, ale doufám, že víte co tím myslím. Tak... To bychom měli. Nerada na knihy házím špínu.


Závěr:
Po přečtení knihy jsem nemohla uvěřit, že se do ní toho vešlo tolik. Láska, nebezpečí, napětí... Takže vy, co pořád váháte, knihu si přečtěte. Karolína je příkladem toho, že bychom měli české autor/ky podporovat. A teď když mě omluvíte, musím pádit, abych si přečetla zase pár stránek, než se od knihy zase odtrhnu. :-)

Recenze: Měsíční píseň

17. června 2012 v 11:26 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Měsíční píseň / Moon Called
Autorka: Patricia Briggs
Série: Mercedes Thompson / Mercedes Thompson
Díl: 1.
Počet stran: 283
Nakladatelství: Fantom Print
Rok vydání: 2009
Datum četby: 12. 5. - 16. 5. 2012
Vazba: Pevná s přebalem

Děj: Mercy Thompson si žije svůj vlastní stereotypní život v garáži. Její denní program spočívá v opravování aut, provokování jejího souseda a menších procházek v přírodě. Je to ale stereotypní, když uvážíme, že její soused je vlkodlak, Mercy je kožoměnec a opravuje auta nejen lidem, ale také nadpřirozeným bytostem? Pokud ano, to že jí zavítá do garáže nový vlkodlak, jí život změní. A to ne ve zrovna kladném slova smyslu.

První dojmy z obálky:
Zvláštní a rozhodně dokáže zaujmout. Ani nevím, čím mě obálka uchvátila, každopádně kniha mě přitahovala už velmi dlouho. Ale to rozvinu až později... Teď by bylo na místě říct, že se mi líbí ta modrošedá tématika a vůbec celá obálka. Mimochodem, knbiha má i takovou tu provázkovou záložku - to se mi vždycky líbí. Jenom ta moje to nemá, protože když mi přišla, měla ji někde v trapu. Ale tak co bych za tu úžasnou cenu chtěla. :-)

Hodnocení obálky: 10/10

Co jsem od knihy čekala:
Další knihu o vlkodlacích, která mi dokáže přiblížit jejich povahu a vůbec jejich život. Nečekala jsem ale, že v knize bude hlavní hrdinka kožoměnec.

Menší seznámení s knihou:
Mercedes Thompson je série, která má mezi čtenáři své stálé místo a je velice kladně hodnocena. Dle mého názoru je to opravdu nejlepší kniha o vlkodlacích, co jsem kdy četla. Mrazení mi vlkodlaky přiblížilo a dokázalo mi je vtisknout do srdce. Smečka mi ukázala temné a dravé vlkodlačí stránky. Co mi dala Měsíční píseň? To poznáte za chvíli.

Proč jsem si knihu vybrala:
Myslím, že úplně poprvé jsem na ni natefila na fóru Školy noci (to bylo mé období, kdy jsem Školu noci považovala za jednu z mých nejoblíbenějších sérií). Tehdy jsem nad ní mávla rukou a řekla si, že to bude nějaká blbost pro dospělé. No, dospěla jsem a na knihu narazila zase -už vážně nevím kde- a začala číst.

Recenze:
Poprvé jsem knihu začala číst jako e-book, ale asi po... zdá se mi 60 stranách jsem toho nechala. Už tenkrát mi kniha přišla úžasná, ale myslím, že jsem to udělala na truc. Myslím zavření dokumentu do doby, než se mi do rukou dostane "hmotná" kniha. Každopádně, když jsem ji opravdu dostala, byla jsem strašně moc nadšená. Přislíbila jsem si, že ji přečtu do té doby, než uvidím Patricii Briggs na její autogramiádě. Taky že jsem to stihla a byla to teda jízda, to vám řeknu.


Měsíční píseň není ten typ knihy, kde vám je nesympatická hlavní hrdinka kvůli tomu, že nad něčím věčně fňuká. Mercy je přesný opak ufňukané malé holčičky a když už něčeho nelituje, nesesype se na zem jako hromádka neštěstí. Líbí se mi také, že si vždy ví rady a nestojí jako tvrdé Y s otevřenou pusou, když na to přijde. Mercy se také dost odlišuje svým věkem, možn právě proto je tato série spíš pro dospělejší čtenáře. Mně osobně se tato odlišnost hrozně moc líbila (jestli to tak můžu říct), protože dnešní autorky už píší jen o ženách pod 20 (výjimkou je např. Sookie Stackhouse). Jejich smůla, že knihy potom čtou většinou jen teenageři.





Styl psaní mi přišel jednoznačne jako jeden z nejlepších. Autorka psala záživně, srozumitelně a vůbec tak, aby se čtenář od knihy nemohl odpoutat z toho důvodu, že je kniha nudná nebo zdlouhavá. Moc se mi také zamlouvalo, že podobně jako u Sookie Stackhouse rozebírala v knize jeden zásadní detektivní příbeh od kterého se vše odvíjelo. Upřímně doufám, že v tom bude v dalších dílech pokračovat a nezklame mě.

A co by to bylo za knihu bez... jak to mám říct? Chlapa? To zní divně. :D Jenom doufám, že víte, co tím míním. Prostě a zkrátka nějakého toho milostného trojúhelníku. Od začátku jsem tak trochu doufala, že Mercy skončí s Adamem, ale nevěděla jsem, jestli nezůstanou jen jako "přátelé" - mírně řečeno, ve skutečnosti by Adam klidně sežral kočku Mercy. Proto jsem pořád váhala a když se to konečně vyhrotilo, přimotal se tam ten blbec Samuel. Nenávidím ho. Jasně, chápu jeho situaci a soucítím s ním, ale přesto... Scény s ním byly pro mě jako něco naprosto cizího. A na konci jak do "něčeho" (opravdu nechci spoilerovat) vtrhnul. Myslela jsem, že ho něčím přetáhnu. Takže jsem rozhodně team Adam.

A teď už se dostáváme k tomu, co mi dala Měsíční píseň. Myslím si, že je to velice originálně pojata kniha o vlkodlacích. A to i z toho důvodu, že do knihy autorka zapletla i kožoměnce. Tím myslím Mercy. Nejvíce mě překvapilo, jak vlkodlaci umí číst z řeči těla. Mávnete nervózně rukou a oni hned vědí na co myslíte. Příkladem by mohl jít Bran u kterého stejně nejsem úplně přesvědčená, že neumí číst myšlenky. A ta dokonale popsaná hierarchie! No, Patty, u mě máš tedy čestné místo v žebříčku nejoblíbenějších autorů.

To že autorka v knize popisovala především vlkodlaky, neznamená, že zanedbala jiné nadpřirozené bytosti. Našim ostrozubkám se věnovala také poměrně dost. I zde byla hierarchie velice dobře vylíčena. Kromě toho se mi líbilo, že všechny popisovala realisticky, ne bezhlavě jako dokonalé bytosti, které jsou hodné a kdesi cosi. Právě to, že příběh stál nohama na zemi, dělalo knihu uvěřitelnější a tím pádem i mnou více oblíbenější.

Já vím, že bych měla přestat pět samou chválu a konečně začít s kritikou, když já jsem i po těch týdnech od doby přečtení stále zaujatá a nedokážu na nic rozumného a kritického přijít. Mercy se mi prostě hrozně, hrozně a ještě jednou hrozně moc líbila.

Závěr:
Knihu doporučuji dospělejším čtenářům hlavně z toho důvodu, že je hlavní hrdinka opravdu dospělá. Jsem team Adam, takže se Samuelem na mě nechoďte. Měsíční píseň je úžasná kniha a když se mě někdo zeptá, jestli je to skutečně tak dobré, odpovím mu, že ano. Proto vám říkám, neváhejte a přečtšte si to. Stojí to za to.

Recenze: The Nine Lives of Chloe King

6. června 2012 v 15:00 | Ells |  Recenze na seriály

Název: The Nine Lives of Chloe King
Rok: 2011
Série: 1.
Počet dílů: 10
Průměrná délka jednoho dílu: 42 min
V hlavních rolích: Skyler Samuels, Amy Pietz, Grey Damon, Grace Phipps, Benjamin Stone, Alyssa Diaz, Ki Hong Lee...
Režisér: Wendey Stanzler

Děj:
Chloe je normální dívka, kterou její stereotypní život už pomalu, ale jistě nudí. V momentě, když sfoukne svíčky na svém narozeninovém koláči, si podobně, jako ostatní její vrstevníci přeje, ať se všechno změní a přijde cosi vzrušujícího. Vzápětí zjišťuje, že patří ke starobylé, posvátné rasy a dokonce i mezi nimi je výjimečná. Je totiž vyvolená a kromě rýchlosti, obratnosti a drápů jí osud nadělil i devět životů. Nemá to však jen samé výhody. Existují totiž lidé, kteří by ji nejraději viděli mrtvou.

Recenze:
Se seriálem jsem se seznámila přes internetový svět na nějakém blogu, kde mě upoutala recenze. Říkala jsem si... Kočičí lidi? Tak to jsem ještě neviděla... A tak jsem si otevřela KMP s prvním dílem The Nine Lives of Chloe King - to je ale dlouhý název, co? Každopádně jsem byla nadšená. Jasně, nemělo to pro mě takové kouzlo jako třeba seriál The Vampire Diaries, ale stačilo to natolik, abych shlédla všech 10 dílů.

První díl mě přesvědčil hned několika scénami o tom, že bych tento seriál neměla nechávat ladem a shlédnout ho celý. A jaké že ty důvody byly? Asi první byla ta věc s Mai. Být napůl kočka, napůl člověk (ne, nefunguje to jako u vlkodlaků - bohudík) je úžasné a oni to ještě úžasněji ztvárnili na obrazovkách. Čeho jsem si také cenila, byla doprovodná hudba, která byla naladěná na stejné vlně jako dané scény. Příkladem vám může jít píseň, kterou máte výše hned pod bannerem. V seriálu musí být vtip, aby mě uchvátil. Kladným příkladem mohou jít The Vampire Diaries a Teen Wolf, záporným The Secret Circle. Tady vtipu nebylo málo, ale zase ne hodně, aby to bylo nepříjemné. Nejvíc jsem se těšila na scény s Alekem. Božíčku, on je tak... Prostě by se k sobě s Chloe hodili nejvíc. To mi připomíná!

Nejvíce mi děj kazil ten pitomý Brian. Ten jeho rádoby sladký úsměv mi lezl na nervy celou sérii. Takového (s velkým prominutím) vlezdoprdélku jsem snad ještě neviděla. Proč ten svůj nos strkal do věcí, po kterých mu nic nebylo? Celou dobu jsem fandila Alekovi, protože s tím nebyla jenom sranda (viz 9. díl začáteční scéna - z toho jsem nemohla :D), ale on byl prostě... Normální. Ne tak jako Brian a jeho neustálé šmejdění kolem, Alek byl prostě Alek. Takže jsem rozhodně team Alek.

Seriál také nepostrádal akční scény, které byly díkybohu tak akorát. Znáte ten typ seriálů a filmů, kde je všechno přeplácané, že jo? Tenhle to není. Je vidět, že si tvůrci udrželi realitu, aby se do toho mohl divák vcítit... Také to mělo originální zápletku, při které se jenom neřešily ty problémy s milostným trojúhelníkem, jak to bývá zvykem. Nejenže zde byl trvalý problém a trvalý nepřítel, objevovali se zde i další, kdo činili potíže. To mi zaručovalo, že jsem si nudou neuhryzala nehty.

Ty akční scény mi zase připomněly ten zrůdný konec při kterém se všechno vyhrotí a najednou "puf!" a série končí. Lidi, jste normální? Takhle to utnout? Seriál měl totiž údajné málo sledovanosti, a tak ho museli přerušit a už nenavázali tam, kde skončili. Štve mě to a strašně moc si přeju, aby se stal zázrak a seriál pokračoval, když už si nemůžu přečíst knihu. Mimochodem, to mě také překvapilo. Seriál byl natočen podle knihy! Chtěla bych si ji moc a moc přečíst, ale je bohužel v angličtině a i když mě mnozí nabádají, abych to zkusila, že se to "poddá", nejde to. Vztekání je mi bohužel na nic.

Jelikož netuším, jak mám svou recenzi zakončit, jednoduše vám seriál doporučím a případně se zeptám na názor těch, co ho viděli. :-)

Hudba mého srdce /0.04/

3. června 2012 v 8:30 | Ells |  Co právě poslouchám?
Tentokrát jsem to opravdu stihla v termínu. A to hlavně kvůli tomu, že to píšu už v sobotu. :D Tentokrát mi v hlavě zní píseň Leave Out All The Rest od Linkin Park. Poslouchám ji a těším se z hudby, kterou jsem tak dlouho musela oželet. A sakra, už to na mě zase působí. :D Radši už přeskočím k písničce, jinak tu samím štěstím začnu blábolit o něčem, co vás asi nezajímá. :D



When my time comes
Forget the wrong that I've done
Help me leave behind some
Reasons to be missed

Kouzelná knihovnička poprvé - 25. 5. Ručníkový den

2. června 2012 v 18:23 | Ells |  Kouzelná knihovnička
Tento projekt má na svědomí Abyss

Už hodně dlouho jsem se chtěla Kouzelné knihovničky zúčastnit, ale moje knihy přežívaly v naší velké knihovně. Chtěla jsem to nafotit, až budu mít svou polici, a když jsem to konečně udělala, s fotkami jsem byla spokojená. Knihy mám ale stále takové hop sem, hop tam, protože jich je opravdu hodně. Snažila jsem se to pro vás nějak rozumě uspořádat, tak doufám, že se v tom alespoň trochu vyznáte. Mimochodem, foto bylo pořízeno na Ručníkový den. :D


Pokud budete chtít foto zvětšit, jednoduše na něj klikněte.


Moje hlavní knihovnička, která dokáže spolknout neuvěřitelně mnoho knih (i když ne dostatečně):


Horní polička v hlavní knihvničce, která je věnována Stephenii Meyer a Suzanne Collins - Dvě zrcadla mi přišla jako kniha, která má být po boku Twilight ságy:


Polička plyšáků mého bratra, kterou si stejně jednou vydupu, protože knihy stále přibývají:


Police knih, které ještě nemám přečtené:


Tři knihy v polici nepřečtených knih, která byla ukázána na předchozím obrázku:


Police přečtených knih, kromě Krevního pouta:


Podepsaná Měsíční píseň:


Knihy napravo, u kterých nebylo možné vidět názvy (knihy na kterých byla kartička Article 5:


Podepsaná Hladová přání i s dráčkem (jsem na ně opravdu pyšná):


Police přečtených knih a nepřečtených časopisů Witch (ne, není to dětinské, tento časopis sleduji už hodně dlouho a mám všechna jeho čísla, je to taková má tradice si každý měsíc přečíst tento časopis) - Vampýrská akademie a Škola noci prostě patří k sobě:


Poslední dolní polička většinou nepřečtených knih (až na Pupíky úplně nalevo, průvodce Twilight filmy a Průvodce po Alagaësii:


Můj noční stolek, který dokáže pojmout na 40 knih - všechny tyto knihy jsou nečtené:


Horní polička nočního stolku úplně vpředu:


Podepsaná kniha Svět za oponou (ano, podepsanou ji dostane sice každý, ale i tak jsem šťastná):


Knihy v horní polici zastrčené úplně vzadu:


Knihy v horní polici zastrčené úplně vzadu - knihy úplně vlevo:


Knihy v horní polici zastrčené úplně vzadu - knihy úplně vpravo:


Dolní polička nočního stolku úplně vpředu:


Knihy v dolní polici zastrčené úplně vzadu:


Vršek nočního stolku + ještě jedna takový uzavřená nízká police za ním - zde odkládám rozečtené knihy, Rudá jako rubín se tam připletla náhodou, protože se na ni pořád chystám:


Rozečtené knihy (dnes už tam ale nenajdete ani jednu, tedy kromě toho diáře 2012, ten tam má stálé místo, brzy se tam ale nejspíš uhnízdí Gjorkové):


Uzavřená nízká police nebo jak tomu mám říkat, na které byla Divergence a další rozečtené knihy, můžete tam vidět i časopisy a záložky - to je ten maziprostor, které ohraničují ty čtyři maličké sloupky - knihy jsou zde přečtené:


Dolní uzavřená police (horní je zaplněna papíry) - první řada knih (ty upíří deníky jsem já neudělala a dost mě to štve, na knihy jsem dost háklivá a když mi někdo takhle poničí vazbu, jsem fakt naštvaná - je to ten první díl):


Dolní uzavřená police - druhá zastrčená řada knih:


Polička nad mým momentálně nefunkčním počítačem, který půjde v půlce července do šrotu a nahradí ho nový:


Knihy na poličce, která je nad monitorem:


Odkaz dračích jezdců + těžítko s blíženci + Tajný deník střežený upírem, který naživo vypadá opravdu... hustě? :D Používám ho jako čtenářský deník, do kterého si zapisuji přečtené knihy a jejich údaje, ještě ten seznam ale není kompletní, ten pravý je v obyčejném sešitu s obalem Witch:


Vnitřek mého čtenářského deníku, který je zdobený opravdu úchvatnými ilustracemi - můj rukopis je jako u ožralého, vím to a pokud jste si četli článek ve kterém jsem se pořádně představila, víte, že to přičítám své vyspělosti a ještě pár dalším skutečnostem, které nechci rozebírat:


Vnitřek mého diáře do kterého si zapisuji, jak jsem pokročila v četbě knih vpřesném časovém údaji - je to součástí jednoho projektu, který pořádá Syki (bohužel si nepamatuji kterého):


Můj Kindle a diář 2012:

Co říct na závěr? Asi to, že mám svoje knihy ráda, anebo také to, že se můžete na cokoli nejasného ohledně mých knížek zeptat. :-)

Květnová Měsíční chvástačka

1. června 2012 v 23:56 | Ells |  Měsíční chvástačka
Tohle meme pořádá Judit.

Tento měsíc byl pro mě opravdu plodný. Objevila jsem Princezniny deníky za opravdu skvělou cenu, koupila jsem si Mercedes Thompson (třetí díl se nějak opozdil, tak se nedivte, že je to tam tak divně), vyhrála jsem dva autogramy autorek + nechala si podepsat Měsíční píseň, dála také narazila na Nástroje smrti - mimochodem, na bazary skoro nikdo nechodí a přitom jsou jako nové! Dále jsem také dostala Divergenci a Rudou jako rubín. Na Divergenci si počkejte, už ji mám přečtenou. Dále jsem dostala krále všech upírů (nebo také drifterů, jak pořád slyším z Burákových povídaček, které mě už pomalu, ale jistě oblbují) Draculu a také Nenasytnou a Strážkyni brány, tentokrát z Aukra. :-) A také třetí díl Sukubích deníků od Jill Myles! Mimochodem, už teď mám z bazaru další typ. Sakra, lidičky, vážně byste se na internetu měli víc dívat! Nechci svou radost sdílet sama. ;-) Jen recenzní výtisky jsem tento měsíc oželila.

Knihy, které jsem dostala darem (21):
My fair sukuba od jill Myles
Dracula od Brama Stokera
Princezniny deníky od Meg Cabot
Místo pro princeznu! od Meg Cabot
Zamilovaná princezna od Meg Cabot
Povinnosti princezny od Meg Cabot
Princeznám sluší růžová od Meg Cabot
Princezna v zácviku od Meg Cabot
Princezna na večírku od Meg Cabot
Princezna nad propastí od Meg Cabot
Princezna Mia od Meg Cabot
Město z kostí od Cassandry Clare
Město z popela od Cassandry Clare
Město ze skla od Cassandry Clare
Nenasytná od Meg Cabot
Strážkyně brány od Michelle Zink
Divergence od Veronicy Roth
Rudá jako rubín od Kerstin Gier
Měsíční píseň od Patricie Briggs
Krevní pouto od Patricie Briggs
Zkřížené hnáty od od Patricie Briggs
















Knihy které jsem vyhrála (2) - ne tak úplně knihy, ale to nevadí:
Podepsaná záložka Slide
Podepsaná kartička Article 5


Všechny knihy a autogramy (23):

Recenze: Prokletý maturiťák

1. června 2012 v 14:05 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Prokletý maturiťák / Prom Nights from Hell
Autorky: Stephenie Meyer, Meg Cabot, Kim Harrison, Michele Jaffe a Lauren Myracle
Série: Prokleté povídky / Short Stories from Hell
Díl: 1.
Počet stran: 203
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2011
Datum četby: 14. 4. - 10. 5. 2012
Vazba: Měkká

Děj: Maturiťák je pro všechny zlomovou událostí. Proto jsou s ním spojeny mnohé starosti. Dívky si vybírají šaty, chlapci se připravují na odmítnutí nebo naopak přijmutí nabídky... Jenže v této knize se k těmto malichernostem přidá i něco jiného. A ne vždy dobrého.


První dojmy z obálky:
Zajímavé. Dva lidé jak je bůh stvořil v plamenech. Uvidíme, co z toho vzejde. Mimochodem, jestli si ji někdy pořídíte, nikdy ji neukazujte tátovi, protože ten můj mi se mě zeptal co to proboha čtu. Bohužel nejhorší bylo, že poté poznamenal, že to vypadá, jako by ti dva ze sebe vypoušťeli "nebezpečné plyny". Tahle příhoda mě usvědčila v tom, že chci být povahově po mámě. Je opravdu na obtíž, že se chováme jako dvojčata... :-/

Hodnocení obálky: 7/10

Co jsem od knihy čekala:
Věděla jsem, že knihu psalo více autorek a myslela jsem si, že jsou rozdělené na části a že jde v podstatě o jeden příběh, který píše více autorek. Opět omyl.

Menší seznámení s knihou:
Kniha Prokletý maturiťák v sobě skrývá pět krátkých příběhů (povídek), které jsou napsány pokaždé jinou autorkou. Všechny mají společné jednu indicii. Prokletý. Maturiťák.

Proč jsem si knihu vybrala:
Stephenii Meyer zbožňuji, a tak jsem si ji v loni opatřila. Každopádně znám Meyerovou, Cabotovou, od slyšení Harrisonovou a možná trošičku Myracleovou. Jaffeovou jsem zatím nepoznala... Jenom chci říct, že se recenze bude dělit na pět částí, kvůli těm rozdílným příběhům. Jo! Taky stojí za zmínku, že jsem ji viděla už dřív v originále.

Recenze:
Meg Cabotová - Likvidátorčina dcera

T
ahle povídka mě hned na začátku uchvátila. Meg Cabotová prostě píše úžasně. Likvidátorčina dcera je psána v 1. osobě a čte se plynule bez zábran. Jasně, byla to především romantika, ale objevovali se tam i upíři. To mi připomíná! Těmi upíry si to Meg trochu pokazila, protože jí to ubralo na originalitě. Navíc mi připadalo, že to hrozně uspěchala. Bylo to prostě bum, bum, bum a všechno bylo vyřešené. Tohle téma si měla nechat pro knihu a ne na povídku. Právě proto ztrácí pár bodů. Byla to nejuspěchanější povídka z celé knihy. Ten konec byl až příliš otevřený a neschvaluji ho. Navnadila mě ale tolik, že jsem se těšila na další povídky. Pod Stephenií Meyerovou je to druhá nejlepší. Našla jsem tam také pár gramatických chyb, což mi bylo divné, když pak v celé knize nebylo vůbec nic.

Celkové hodnocení: 8/10

Lauren Myracle - Kytička na ruku

H
orory moc nečtu, možná právě protože se po čtení bojím. U téhle povídky jsem se celkem dost klepala, i když je to možná jeden ze slabších hororů. Po přečtení jsem měla pocit, že mám za dveřmi něco, co by tam být nemělo. Ze začátku to bylo takové zmatené a vůbec divné, ale ten konec mě prostě dostal. Tahle jediná povídka z celé knihy dle mého názoru nepotřebovala větší prostor. Nevím, ale líbila se mi asi tak nejméně. Nevím, jestli je to kvůli hororové tématice, nebo kvůli něčemu jinému, ale prostě mě zklamala. Takže spodní příčka patří právě této povídce.

Celkové hodnocení: 5/10

Kim Harrison - Madison Averyová a Smrťák

A
byste věděli, že nejsem zaujatá vůči Meg Cabot a Stephenii Meyer, tahle měla velice originální nápad, kterého si moc cením. Společně se Stephenií je to nejoriginálnější nápad z celé knihy. Také je psána na 4 části, což jsem uvítala, protože to nebylo tak "nekonečné". Celkově byla taková zajímavá a bohatá na úvahy místo přímé řeči. Opravdu se mi líbila. Byla perfektně rozvržená, jenom mě naštvalo, že ten konec přišel tak náhle a byl tak otevřený. Doporučila bych jí nějaký větší prostor. Není to sice tak nutné jako u Meg Cabotové, ale přesto...

Celkové hodnocení: 7,5/10

Michele Jaffe - Přísně tajné
T
uhle autorku opravdu neznám, přesto mě však velice mile překvapila. Povídka měla originální nápad a zároveň takový ten šmrnc. Společně se Stephenií je napsána ve 3. osobě, což jsem ani nepostřehla. Až ke konci jsem si všimla: Hele! Ono je to ve 3. osobě! Zahrnuje pravou lásku a není hororová. Bezvadná kombinace. Tedy alespoň pro mě. Četla by se mi dobře, kdybych nevěděla, že po ní bude následovat Stephenie, ale to je fuk. Přímá řeč i úvahy zde byly vyvážené. Hlavní hrdinka mi přišla opravdu sympatická, i když byla tak blbá, že se starala o Shibby (nic neprozradím, protože to má moc málo stran). Začátek mi trochu připomněl seriál The Nine Lives of Chloe King na který mám momentálně rozepsanou recenzi. Začíná totiž smrtí. I když... Ale ne, nic vám neřeknu. :D

Celkové hodnocení: 7,5/10

Stephenie Meyer - Peklo na Zemi

Myslím, že právě touto povídkou se inspirovala obálka. Přišla mi ze všech nejoriginálnější a hlavně nejlepší. Styl Stephenie byl všude, i když psala ve třetí osobě. Přímá řeč byla omezená a spíš popisovala emoce a dojmy. Přesvědčila mě, že když chce, umí vytáhnout takové téma, které tu nikdy dřív nebylo. Celkově měla povídka víc o utrpení. Nebylo to ale takové jako v Novém měsíci, ale... Bylo to prostě pekelné. A zároveň božské. Vážně, když všichni píší o andělech, proč ne také o pekelných záležitostech? Snad Stephenie znovu dokázala otevřít vrátka autorům a ti se inspirují pekelnou tématikou. Konec byl opět otevřený, ale tak jako by příjemněji. Jistě, uvítala bych pokračování, jak to dopadlo, ale ne zase tak horoucně jako u něčeho jiného. Pokud jste četli Hostitele, víte o čem mluvím.

Celkové hodnocení: 9,5/10

Závěr:
Prokletý maturiťák doporučuji všem, protože v knize je od všeho trochu. Bratříčkuje se v ní hrůza, láska, nadpřirozeno, náš svět a mnoho dalších věcí. Celkově Prokletý maturiťák hodnotím velice kaladně.