Prosím, komentáře přidávejte již na mou novou stránku Ells.cz -

tato stránka už nebude aktualizována

Díky :-)

Červenec 2012

PLK-D: Knihy, které mi dobře půjdou k barvě plavek

29. července 2012 v 21:07 | Ells |  Potřeštěné letní kniho-dumání
Článek je součástí Potřeštěného letního kniho-dumání, které pořádá VeEee.

Léto v plném proudu a pokud počasí dá, taký pěkný pařák. Člověk se samozřejmě musí nějak osvěžit a kam jinam jít, než k bazénu? Jenže k tomu potřebujete nejen kvalitní a dosti přitažlivé plavky, ale také adekvátní knihu, která by vám k vašemu plaveckému úboru také řádně ladila. Sestavte seznam 5 knih, které jsou tím nejlepším čtivem k bazénu a také k vaší image a napište, proč jste si vybrali právě je.


*** *** *** *** ***

Jaké knihy jdou dobře k mým plavkám?

*** *** *** *** ***


Mé plavky jsou převážně černé (mají za vzor takové černobílé stuhy, obloučky, nebo tak nějak) barvy, takže se nedivte, co jsem to vybrala. :D Myslím, že se všechny k bazénu dokonale hodí. A nezlobte se, že je dávám takhle vedle sebe a nepíšu komentáře, ale přijde mi to protentokrát lepší. Stejně bych se asi pořád opakovala.


1. Stmívání
2. Lovkyně snů: Procitnutí
3. Upíří polibky: Počátek
4. Srdce v sázce
5. Pád

Recenze: Marcelo ve skutečném světě

29. července 2012 v 13:41 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Marcelo ve skutečném světě / Marcelo in the Real World
Autor: Francisco X. Stork
Počet stran: 302
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Datum četby: 14. 6. - 14. 7. 2012
Vazba: Pevná

Děj: Marcelo je spokojený s tím, co má. Právě mu začínají prázdniny a on má nastoupit na brigádu do Patersonu a starat se o poníky. Co víc by si mohl přát? Bohužel jeho otec není moc nadšený z toho, že se se skutečným světem nestýká, a tak Marcelovi zařídí práci na léto v jeho právnické firmě. Když Marcelo bude pracovat vzorně, nechá ho si vybrat mezi střední školou Paterson a školou Oak Ridge. Marcelo už předem ví, co si vybere. Jenže co když ho okolnosti donutí k něčemu jinému?

První dojmy z obálky:
Opravdu nádhera. Působí až nadpřirozeným dojmem. Ty hvězdy, ta skrýš a to všechno ostatní... Prostě nádhera. A to ooznačení kapitol. Moc dobře promyšlené. Jenom mě trošičku naštvalo, že se ten lesklý potah při čtení kapánek setřel - to se mi stalo asi poprvé.

Hodnocení obálky: 10/10

Co jsem od knihy čekala:
Čekala jsem od ní, že se něco přiučím v ohledu aspergerů a to se taky stalo. Bohužel jsem zjistila, že nejen můj bratr je Asperger, ale že i já mám pár drobnůstek, které se vymykají kontrole. Bohudík to je ale v normě. Rozhodně jsem ale nečekala tak originální příběh.

Menší seznámení s knihou:
Marcelo ve skutečném světě je třetí dílo mexického autora, kterého proslavila především tato kniha. Přirovnává se k Forrestu Gumpovi, ale podrobnosti raději až později.

O autorovi:
Vlastní jménem Francisco X. Arguelles se narodil roku 1953 v Monterrey v Mexiku. K sedmým narozeninám dostal od svého adoptivního otce Charlese Storka přenosný psací stroj, protože již dříve doma oznámil, že se chce stát spisovatelem. Po několika letech potulování po Mexiku se rodina přestěhovala do Spojených států. Avšak i zde se jim materiálně nedařilo, situace se ještě zhoršila, když Charles Stork zemřel při automobilové nehodě, to bylo Franciscovi 13 let. Avšak i přes nepřízeň osudu dokázal vystudovat Harvard, obor latinskoamerické literatury, a zároveň práva na Columbia Law School. Poté se živil jako právník, avšak na svůj plán stát se spisovatelem nikdy nezapomněl. V průběhu let vydal pět románů.

Více informací o autorovi i jeho knihách najdete na www.franciscostork.com

Proč jsem si knihu vybrala:
Proč? To je snad jasné už z toho, co jsem psala výše. Chtěla jsem se prostě něco přiučit o Aspergerech a porovnat to s bráchou.

Recenze:
Ok, čím začít? Asi začátkem, že? :D Dobře, dost vtípků, pojďme se podívat na příběh. Když jsem Marcela začala číst, překvapilo mě, že mi vůbec nevadil mužský pohled. Obyčejně bych byla zamračená, ale já vám nevím... Marcelo mě nějak upoutal. Myslím, že to bude hlavně těmi vnitřními úvahami, které mě opravdu fascinovaly. A to především tím, jak byly dobře popsané. Abych to uvedla na pravou míru, v knize se NIKDY nenudíte, Stork píše opravdu bravurně a mně se jeho styl moc líbí. A víte co? Příběh je psán v 1. osobě. A mně to sem dokonale pasuje.

"Neříkej mi, že sis ty činky přivezl v batohu."
"Ano."
Pak není divu, že mi málem ruplo v zádech, když jsem ho vytahovala z jeepu. Tvůj páníček je pěknej blázen, Namu. Musím si udělat kafe."

V této knize najdete snad úplně všechno, co by měl správný psychologický román obsahovat. Romantickou zápletku špetku detektivního rázu a i malilinkatý kousek fantasy. Nemyslím tím čarodějnice, upíry, nebo vlkodlaky, ale Marcelo má takovou zvláštní schopnost. Může slyšet hudbu. Ne naši hudbu, ale opravdovou hudbu. Já tomu s oblibou říkám hudba srdce. Tóny Marcelovy vnitřní hudby jsou zakládány především na jeho emocích. Právě proto jsem si ji tak pojmenovala. Marcelo ji tedy pojmenoval jako VH (vnitřní hudba), ale to už trošičku odbočuji. Teď mám na plánu ohodnotit autorovy znalosti ohledně Aspergerova syndromu.

"Nejsem si jistý."
"Čím?"
"Marcelo není takrychlý jako Jasmine."
"Marcelo marní čas mluvením , když by mohl pracovat."

Teď mi to s ohledem zpět přijde kapánek komické, ale když jsem knihu četla, neustále jsem koukala na bratra a přemýšlela, co má s Marcelem společné. Špatná orientace, agresivita (o té se Marcelo zmínil ve spojení s dětstvím), nervozita... To všechno můj bratr splňuje do puntíku. To, co bylo pro mě nové, bylo Marcelovo přemýšlení, co má říct. Když jsem se na to bratra ptala, odpověděl mi, že má ten stejný problém, ačkoliv já jsem do té doby ani nezaznamenala, že občas váhá, co má říct. A to byla jen špička ledovce. Co tím chci naznačit? Stork se v Aspergerech vyzná lépe než doktoři a popíše takové věci, které jsem neměla šanci někde jinde zjistit.

"Správný tón zní správně a špatný tón zní špatně."

Co mi v příběhu chybělo, bylo nějaké to rozuzlení "vztahu" Marcela a "někoho" - nechci spoilerovat. Očekávala jsem nějaký pořádný závěr a to, že se dají dohromady jenže autor tam jen "něco" (těch uvozovek je tentokrát nějak moc, co?) naznačil a konec. Šluz. To mě celkem dost zamrzelo a když jsem knihu ukládala do knihovny, pořád jsem přemýšlela, jestli si autor přece jen nechystá nějaké pěkné pokračování. Bylo by to super a rozhodně by bylo o čem psát. Zajímal by mě život Marcela po tom všem co si musel projít. Mimochodem, to mi připomíná... Když jsem knihu dočetla, připadalo mi, že ani není možné, co se do té knihy vešlo a jak lehce se četla.

"Musím té dívce nějak pomoct."
"Já vím."
"Ale nechci ublížit svému otci."
"Já vím."

Ti co se knihy bojí především kvůli tomu, že ji hodně lidí srovnává s Forrestem Gumpem, se bojí zbytečně. Tyto dva příběhy mají maximálně tak svůj instinkt zlepšit náš svět. Abych to řekla normálně, jsou oba dva velmi, velmi dobří lidé, kteří by si zasloužili uznání a ne neustálé ponižování. Dějově ani stylisticky nemají společné shola nic. Takže opakuji. Nebojte se toho, je to úplně jiné než Forrest Gump.
Sice to porovnávám pouze s ohledem k filmu a ukázky z knihy, ale můžu vám říct, že už z toho poznám, jak moc se Forrest Gump a Marcelo od sebe liší.

Poučení:
Chováme se hrozně. My všichni. Měli bychom se stydět. To je to, co mě napadá prvně. Potom je zde jedna taková věc: I když správné rozhodnutí vyžaduje určité oběti, měli bychom pomoct. A jak se pozná správné rozhodnutí? Správný tón zní správně a špatný tón zní špatně.

Závěr:
Marcela doporučuji absolutně všem. Je to takový milý příběh, který nadchne a neurazí. Ať už máte rádi fantasy, sci-fi, detektivky, dobrodružné knihy, nebo cokoliv jiného, tahle kniha vás zaujme. Je dobrá pro menší změnu, ale i pro ty, kteří mají psychologické romány opravdu rádi. Přeji vám příjemně strávené chvilky nad knihou.

Recenze: Banka těl: Mladší

28. července 2012 v 18:00 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Banka těl: Mladší/ Starters
Autor: Lissa Price
Série: Banka těl / Starters and Enders
Díl: 1.
Počet stran: 343
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Datum četby: 19. 7. - 27. 7. 2012
Vazba: Pevná

Děj: Svět tak jak ho známe, je pryč. Dospělí zemřeli, zůstali pouze Mladší a Starší. Callie patří mezi bezprizorní Mladší. Co to znamená? To je jednoduché. Callie nemá absolutně na nic žádné právo. Dokonce ani na základy potřebné k životu jako je práce a domov. Znamená to, že nemá žádné žijící rodiče, prarodiče nebo jakéhokoliv zákonného zástupce. Má jen bratra. A ten je k tomu všemu nemocný.
Callie potřebuje peníze. Jinak je s ní i jejím bratrem dříve nebo později konec. A Banka těl představuje jediné východisko. Bohužel, obavy Callie ohledně Banky těl jsou oprávněné, a tak se z jednoduchého "usínání" stává boj o život. A to nejen o svůj.

První dojmy z obálky:
Pche... Oni tam vážně dali jen černobílou kresbu? /přepínám na jinou stránku, o chvíli později ale překliknu zpátky/ I když... To modré oko je celkem poutavé. Hm, asi si ji napíšu na seznam. Jenom ty vlasy v dolních částech se až příliš ostře zalamují. Působí to uměle.

Pozn.: Po přečtení pořád nevím, jaký je význam toho hnědého a modrého oka. Možná to ale znázorňuje nájemce a dárce v jednom těle. Nebo lépe řečeno Callie.

Hodnocení obálky: 8/10

Co jsem od knihy čekala:
Od knihy jsem čekala takový lepší průměr, ale to co se z ní vyklubalo, to... to daleko přesahuje lepší průměr.

Menší seznámení s knihou:
Banka těl: Mladší patří do kategorie dystopií. Věřili byste tomu, že je to PRVNÍ DÍLO autorky? Já tedy ne. Všechno v knize je tak precizní, přesné a já tomu prostě nedokážu uvěřit. Jak tohle může být začátkem spisovatelské kariéry Lissy Price, to daleko přesahuje mé vědomí. A ještě ke všemu mi autorka připravila takový šok, že je to JEN DVOUDÍLNÁ SÉRIE. Tohle mi udělala naschvál, to vám povídám. Mohla napsat alespoň trilogii! Ale jen dva díly? To mě opravdu mrzí. Ale když budeme mít štěstí, napíše spin-off sérii (ok, už by to sice nebylo ono, ale když ona píše tak dobře), tedy pokud nebude jako Suzanne Collinsová, která je tvrdohlavá jako mezek a v HG prostě nehodlá pokračovat.

O autorce:
Pozn.: Tohle mě okouzlilo natolik, že jsem neodolala a přidala novou kolonku. :)
Lissa Price studovala fotografii a kreativní psaní, ale svět se jí otočil naruby díky jejímu skvělému učiteli. Kráčela se slony v Botswaně, plavala s tučňáky na Galapágách a spolu s tisíci nomády pozorovala západ slunce v Gudžarátu v Indii. Obklopovaly ji stovky afrických buvolů v Jihoafrické republice a naslouchala nejtiššímu pěveckému sboru na světě - když pozorovala stovky divokých sviňuch na pobřeží Oahu. Tančila v hliněné chatrči na svatbě v Indii a popíjela čaj s nejproslulejší celebritou v Kjótó. Když začala psát, nalezla nejpřekvapivější cestu k myšlenkám svých čtenářů. Žije na úpatí kalifornských kopců s manželem, kde je příležitostně navštěvuje jelen. Navštívit ji můžete na www.lissaprice.com

Proč jsem si knihu vybrala:
Když kniha vyšla, pár blogerů na svých Facebookových stránkách zveřejnilo příspěvky, jak jsou překvapení a nadšení. Podívala jsem se tedy na GoodReads a víte co? Žádný český bloger nešel pod 4 hvězdičky. To mě přesvědčilo, že si ji mám pořídit. No, a tak jsem už jen vyčkávala. A když se mi dostala do rukou? No, jen se podívejte...

Recenze:
Ne, ne, ne! Nééé! To mi nemůžeš udělat Lisso! Nemůžeš ten díl takhle ukončit! Já tě uškrtím! /odstavce plné hysterie raději smazány/ Tak, teď jste viděli mou reakci po dočtení knihy. Ale půjdeme na to od začátku, co vy na to?

"Kam jedeme?"
"Kdo ví? Určitě ale půjde o něco nebezpečného a nejspíš i přihlouplého."
"Prostě se proletíme."
"Jen tak v autě?"
"Ne tak úplně."

Už od samého začátku mi bylo jasné, že kniha do průměru asi zapadat nebude. Nejprve to bylo: "Pod čtyři hvězdičky nejdu." a potom: "Pod 5 hvězdiček nejdu." A nakonec? "Pod šest hvězdiček z pěti nejdu." :D Takže asi tak. Co se týče příběhu, na začátku se nic zvláštního nedělo. No, nic zvláštního... Bylo to takové uvedení do děje, ale nic převratného. Potom to
přešlo ve vážně zajímavá překvapení. A pak v klinickou smrt. Opravdu, tato kniha je plná překvapení, téměř u každého konce kapitoly jste napjatí, co se bude dít dál a většinou vás vždycky čeká něco, co jste nečekali. Bohužel, své klinické smrti jsem prožívala i uprostřed kapitol, nejenom na koncích. Jediné, co mě omezovalo, byla ta věčná ospalost (hloupé léky). A teď se dostáváme ke čtivosti.

"Jak se to říká: Mládí je pro mladé škoda?
A co ty Callie, půjdeš do toho nastálo?
S tímhle tělem? Nebo s nějakým jiným?"
"Co je špatného na tomhle?"
"Nic, rozhodně nic."

Na první pohled to vypadá, že jsem knihu na to, jak je tak dobrá četla příliš dlouho, ale věřte mi, že to byla opravdu jízda a že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Samozřejmě, párkrát jsem shlédla nějaký film, povídala si s rodinou, ale myslím, že můžu s klidem říct, že jsem rozhodně klidná nebyla. :D Je neskutečné, jak autorka dokáže skvěle psát. Je to takový ten obyčejný poutavý styl, který vás nenudí, i když zrovna Callie stojí jako solný sloup a přemýšlí. Určitě za to ale může i ta vyrovnanost mezi přímou řečí a vnitřními monology. No dobře, no. Monology možná trošičku převyšují. To ale nemění nic na věci, že se to vážně pěkně čte. Mimochodem, kniha je psána v 1. osobě, která se alespoň podle mě čte nejlépe. Samozřejmě netvrdím, že to tak musí být u všech lidí. Jsme přece každý jiný. :) To už ale odbočuji od tématu.

"Nájemkyně se stane vámi. Určitě víte,
že počítače pomáhají lidem bez končetin pohybovat umělýma rukama.
Stačí, aby na něco pomysleli, a ruka se začne pohybovat.
Tohle je velmi podobné."

Co se mi vážně líbilo, byla ta "vymakaná" technika. Právě to mi v dystopiích, které jsem četla (Hunger Games a Divergence) opravdu chyběl. Chci říct, moc novinek tam nebylo, ale tady... tady je prostě vidět, jak velkou má autorka fantazii. Robotický pes, holografický rámeček, tenké inteligentní lano, čidla... To všechno v knize najdete. A to je jen pár věcí. Mým názorem ale je, že bych nechtěla, abychom měli všude čidla, na která bychom museli mávat, aby byla voda teplejší, nebo aby se rozsvítila světla atp. Takhle jednoduše stisknu tlačítko a světla se rozsvítí. Pohnu držákem (nebo kohoutky) a vodu mám podle svého gusta. Mávat na čidla jako nějaký pitomec se mi nezdá jako pokrok. Co mi tam ale scházelo, bylo automatické řízení auta jako v Úžasňácích. :D Já vím, já vím... Asi toho chci příliš, ale tohle mi zrovna do budoucnosti pasuje.

"Slyšela jsi jména těch, které vybrali. Byl snad někdo z nich mladší?"
"Ne."

Co mi přišlo těžké, bylo se rozhodnout, na čí straně stojím. Ano, ano. I zde je milostný trojúhelník, i když zprvu ne tak výrazný a je extrémně těžké ukázat na toho nebo tamtoho kluka, kterému fandíte. Je zde milý Blake (i když vzhledem ke konci ho vlastně vůbec neznám), ochranářský a příjemný Michael, se kterým jsem se ani nestačila pořádně seznámit. Pro angličtináře mám ale dobrou zprávu. Autorka napsala Portrait of a Starter, krátký 30 stránkový e-book, který nás s Michaelem seznamuje. Koupit si ho můžete zde. Jedno vím ale jistě. Už jsem to říkala a psala několikrát, ale zopakuji to. Láska nikdy nevzniká z dlouhodobého přátelství. Člověk má až příliš zaryto, co jako malé děti vyváděli a i přesto, že daného člověka opravdu miluje, pokud je na blízko někdo jiný, koho myslíte, že si vybere? Přes to nejede vlak a stojím si za tím. Ale víte co? Už mám jasno v tom, komu fandím. :) Team Blake! Akorát mi dost láme srdce, když takhle Michaela zavrhuji. Není o nic horší než Blake.

"Jsi si jístá, že se ten Mladší dostal pryč? A nezraněný?"
"To jsem neřekla. Jen jsem slyšela, že se dostal ven."

Původně jsem chtěla napsat jako pořádné negativum, že je vztah Blakea a Callie, jenže konec mě přesvědčil přehodnotit mé stanovisko. Ten vztah tam nakonec dokonale sedí, i to Blakeovo bezchybné chování... Jenom Michael nemá moc chyb. Možná je to tím, že nám ho autorka představila jen tak okrajově, ale přesto mi přijde na dystopii příliš růžový.
Měl by být občas trochu víc nabubřelý a taky se s Callie pohádat. I když to co provedl na konci, jeho růžovoučké chování celkem dost narušilo. Pěkně mě tím rozčílil, pacholek. Vyčítat mu to ale nemůžu.

Tyler plakal. Já plakala. Muži plakali.

Negativum jsem neuvedla téměř žádné a nejspíš to jediné na co si na knize můžu stěžovat, jsou ty chybky v textu jako jsme místo jsem, chtěl místo chtěla, ale kdo by to mohl nakladatelství vyčítat? Sama jsem jednou překládala šest stránek anglického jazyka a myslela jsem, že umřu. Takže já osobně jim to nemám za zlé, naopak jsem jim vděčná, že něco tak dobrého přeložili do češtiny (jak já obdivuji ty překladatele a korektory). :)

Co si myslím, že se s příběhem stane v dalším díle:
Tady si netroufám absolutně nic říkat. Tedy, vlastně počkat. Myslím si, že Callie skončí s Blakem - nespoileruji, to jsou jen mé domněnky, takže klídek. :) :D Nic dalšího ale raději typovat nebudu.

Poučení:
Nikomu nevěř, dokud ti k tomu nedá dobrý důvod. A i poté se měj na pozoru. Jak se to říká? Důvěřuj, ale prověřuj.

Závěr:
Tato kniha je vhodná pro mladší i starší (zajímavá shoda slov s ohledem na knihu, co?) čtenáře, kteří mají rádi dystopie. Právě tato kniha je ideálním příkladem toho, jak by měla správná dystopie vypadat. Drsně a až příliš reálně. Ano, Banka těl: Mladší pro mě sice není tak božská jako Hunger Games, ale musím říct, že jí už dýchá na paty. Už teď vám ale můžu zaručit, že z ní budete opravdu nadšení.

PS: Nezapomeňte se podívat na BookTrailer. I když jsou tam Callie a její bratr jiní, než jsem si je představovala, můžu vás upoutat

PLK-D: Knihy, které si k táboráku rozhodně nevezmu

23. července 2012 v 12:26 | Ells |  Potřeštěné letní kniho-dumání
Článek je součástí Potřeštěného letního kniho-dumání, které pořádá VeEee.

Noc jako dělaná pro správný táborák se špekáčky napíchnutými na dostatečně dlouhých a silných klaccích, kytarou v ruce a líbivou trampskou melodií na rtech. Ale vy stejně nedokážete přestat přemýšlet nad tím, co jste ještě před chvilkou četli a od čeho jste se nemohli odtrhnout. Jenže vy si tu knihu k táboráku prostě nevezmete. Kdo ví, co by se s ní pak stalo. Sestavte seznam 5 knih, které byste si k táboráku rozhodně nevzali, protože nechcete riskovat jejich újmu a napište, proč jste si vybrali právě je.

*** *** *** *** ***

Jaké knihy bych si k táboráku nevzala já?

*** *** *** *** ***


Sestavila jsem seznam pěti knih, které bych si k táboráku nevzala ani za nic (ok, pár miliónů by to zpravilo - koupila bych si novou :D), ale pravdou je, že bych si k táboráku nevzala absolutně žádnou knížku. Už jen kvůli mastnotě a co teprve oheň! Knížky rychle hoří (alespoň myslím - házet knihu do ohně není moje parketa :P :D).

1. Hunger Games: Aréna smrti

Nikdy, nikdy, nikdy! Tahle zůstane hezky doma a k ohništi se ani nepřiblíží.










2. Stmívání

Stmívání jsem dala na druhé místo jen protože by hořelo pomaleji (pevná vazba by to myslím chvilku pozdržela). Ale jinak platí to samé co u Hunger Games.









3. Měsíční píseň

Ta kniha je opravdu úžasná a vzít ji k táboráku? To by mě ani ve snu nenapadlo.










4. Zavržený

Zavržený je v těchto žebříčcích už potřetí. Přesto se do tohoto seznamu dokonale hodí.










5. Vampýrská akademie

Vampýrská akademie je jednou z nejlepších knih, co v knihovničce mám. To bych radši popadla Upíří deníky.










PLK-D: Knihy pro temné noci na chatě

23. července 2012 v 11:43 | Ells |  Potřeštěné letní kniho-dumání
Článek je součástí Potřeštěného letního kniho-dumání, které pořádá VeEee.

Tma jako v pytli, všichni okolo vás už dávno vesele spí, po celé chatě se sem tam zlověstně ozývá chrápání a vy sedíte u malého světýlka s knihou v ruce a prožíváte jedno dobrodružství za druhým. A zrovna v té nejstrašidelnější chvíli sebou divoce trhnete, protože venku zahouká sova. Sestavte seznam 5 knih, které byste četli i za té největší tmy, jen abyste si je přečetli a napište, proč jste si vybrali právě je.

*** *** *** *** ***

Jaké jsou moje knihy pro temné noci?

*** *** *** *** ***

Moc se omlouvám, ale mně dalo práci vyštrachat i ty čtyři knížky, které jsou takové... No, měkké mezi horory. Tu poslední už vážne nenajdu, i kdybych sebevíc chtěla. Já horory fakt nečtu.

1. Hunger Games: Aréna smrti

Není to horor, uznávám, ale já se při ní skutečně bála. Baála jsem se o Katniss. Bála jsem se o Peetu. Bála jsem se o Hurikána. Bála jsem se o Prim, její matku, Cinnu (i když až ve druhém dílu, ale oprávněně)... A o Routu. :'(








2. Horory na dobrou noc

Celkem příhodný název. A pro mě to byly horory, které jsem snesla, protože kdo by se bál vany nebo autobusu (ok, ten autobus byl FAKT děsivý)?









3. Pravá krev: Mrtví do soumraku

Tohle je horor fakt jenom trochu, ale rozhodně se u knihy dokážu bát.











4. Zavržený

Já vím, já vím, už to tady bylo, ale dělám to proto, abych ten žebříček knih měla co nejdelší. A u Zavrženého jsem se fakt bála. Hlavně na závěr.










PLK-D: Knihy, ze kterých se bude nejlépe vyklepávat písek

23. července 2012 v 11:03 | Ells |  Potřeštěné letní kniho-dumání
Článek je součástí Potřeštěného letního kniho-dumání, které pořádá VeEee.

Chystáte se letos na dovolenou do zahraničí? A už víte, jaké knihy si s sebou přibalíte do kufru? Že se nikam nechystáte a budete bručet doma? Nevadí! Představte si, že se jen tak válíte na pláži, slyšíte šplouchání vlnek a v rukou držíte to, co máte nejradši - tedy knihu (na co jste mysleli?!). Sestavte seznam 5 knih, ze kterých byste díky dovolené vyklepávali písek a napište, proč jste si vybrali právě je.

*** *** *** *** ***

Ze kterých knih se mi bude nejlépe vyklepávat písek?

1. Hra o trůny - Grafický román, Svazek 1

Hladké listy, tenká kniha, komix... Co víc si může praktický člověk přát? Z toho se musí písek vyklepat sám. Jenom je celkem dost těžká a myslím, že to dělá právě ta vazba.









2. Stmívání - Grafický román, díl 1.

Ano, ano, milé děti. Opět hladké listy, tenká kniha a komix. A je to papeback. :o)










3. Stefanovy deníky: Zrození

Uznávám, listy nejsou příliš ideální na styk s pískem, ale je to tak tenká kniha, že by se do ní snad tolik písku nenasypalo, než bych ji přečetla. A je to paperback, takže sbohem omezení váhy! Tedy, pokud bych letěla letadlem.









4. Prokletý maturiťák

To samé. Ne moc ideální listy, ale tenká kniha. Navíc ta vazba je pro pobyt u moře ideální. Nedělá knihu těžkou, ale zase to není ten snadno zničitelný paperback.









5. Emily Strange: Ztracené dny

Jsem si jistá, že by stačilo, aby Emily řekla: "Nemám ráda písek. Vynaleznu vycucovač písku z knih a bylo by to. Kromě toho má tahle kniha docela hladké listy a hlavně se čte rychle. :)







PLK-D: Knihy, které si vezmu k vanilkové zmrzlině

22. července 2012 v 23:15 | Ells |  Potřeštěné letní kniho-dumání
Článek je součástí Potřeštěného letního kniho-dumání, které pořádá VeEee.

Co se vám vybaví, když se řekne vanilková zmrzlina? Lahodně se na jazyku rozpouštějící pochoutka, která ve vás zanechá touhu po dalším sladkém opojení. Sestavte seznam 5 knih, které jsou stejně hříšné jako chuť vanilky a napište, proč jste si vybrali právě je.

*** *** *** *** ***

Jaké knihy bych si vzala k vanilkové zmrzlině?

1. Princezniny deníky

Nedávno jsem dočetla třetí díl a musím říct, že tahle se hodí ke zmrzlině víc než cokoliv jiného. Ke zmrzlině se hodí léto a k létu smích a díky Mie ho můžete mít až nad hlavu. A to ani nepočítám ty romantické scény... No nic, už raději mlčím, jinak tady začnu chrlit, jak jsou ti dva sladcí. ^_^






2. Mrazení

Už jen kvůli tomu názvu je vhodná ke zmrzlině. Ale ke všemu ty roztomilé zamilované scény a to jak jsou ti dva dokonalý pár... Mrazení bych si prostě a zkrátka vzala ke zmrzlině určitě.







3. Zavržený

Hledáte něco hříšného? Padlí andělé jsou už sami o sobě hříšní jako zakázané ovoce. A co teprve Patch a jeho flirtování, které by normální holku přivedlo do hrobu? Nora bohudík normální není, jinak bychom se mohli rozloučit s jejich vztahem.







4. Upíří polibky: Počátek

Ta kniha je tak slaďoučká, že se vanilce snad ani nevyrovná. Raven a její posedlost k upírům dokážou hodně. Jak já miluju upířiny a Alexandra! A hlvěně ty dva pohromadě. Jenom mě tak trochu zklamal konec.







5. Lovkyně snů: Procitnutí

Z nějakého neznámého důvodu se mi Lovkyně snů zdá jako ohromně romantická knížka, která se hodí ke zmrzlině. Nebo je to možná tou chladností osudu Janie. Jsem vážně smutná z toho, že jí ty sny tolik komplikují život.









Recenze: Česká akta X - stopy mimozemských civilizací u nás

22. července 2012 v 15:21 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Česká akta X - stopy mimozemských civilizací u nás
Autor: Vladimír Liška
Počet stran: 173
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevná

Děj: Jak už jistě z názvu knihy vypovídá, kniha je na téma UFO. Zodpoví vám otázky, čím se takoví praví ufologové zabývají, ukáže některá setkání s "létajícími talíři" a jinými létajícími objekty, poskytne vám řadu informací o historii UFO, ale kromě toho všeho o vás vyvolá vlastní spekulace o mimozemských civilizacích.






První dojmy z obálky:
Obálka mi zcela sedí k tématu, jenom mi zprvu přišla krapet přeplácaná. Ale když jsem se podívala důkladněji, můžu s klidem říct, že to nemá až tak velké dopady a vzhled knihy.

Hodnocení obálky: 7/10

Co jsem od knihy čekala:
Co jsem od knihy čekala? Určitě to, že mi ohledně vesmíru a vůbec mimozemských civilizací několik věcí objasní. Naopak ve mně vyvolala ještě víc otázek.

Menší seznámení s knihou:
Česká akta X je kniha, která by vás měla informovat o dnešní situaci s UFO a svůj účel vlastně splňuje. Je jednou z lepších knih o UFO.

Proč jsem si knihu vybrala:
Řekla bych, že to byla taková chvilková zvědavost, která mě nutila si knihu přečíst.

Recenze:

Trochu se rozmýšlím, čím mám začít, ale myslím, že bude nejlepší vám říct, co Česká akta X vůbec obsahují. Hned na začátku knihy mě přivítala zvláštní, až možná záhadná předmluva, která mě řekla bych, celkem dost zaujala. Prolog obsahoval vyprávění, jak vůbec Čs. AAA (Československá archeoastronautická asociace) vznikla. Řeknu vám, že mě trochu udivilo, že až v roce 1990. Následuje historie UFO - od nejstarších doložených úkazů až po takové ty nejčerstvější.
Nemusíte se ale bát, že je toho v textu málo z důvodu, že autor popisuje jen naše dochované spisy, protože Liška do textu zahrnul i dějiny jiných zemí. Dále je zde porovnávání vědy s ufologií, Ufo a parapsychologie, UFO a pábitelé, kde byly zahrnuty osoby, které se někdy o UFO zajímaly natolik, až z toho nakonec vzešla mánie. Poté je zde kapitola o blízkých setkáních v českých zemích. Je to velmi krátká kapitola (k tomuto se více vyjádřím později). Zbytek knihy zaujímají kapitoly Ufologické konspirace (aneb tajné dohody), Ufologie a její potřeba bádání, Stále otevřené otázky a samozřejmě epilog, kde autor uzavírá svou řeč. Ještě bych doplnila informaci, že zhruba v půlce se nachází pár černobílých fotografií, článků a plánků, které se týkají UFA. To jsem rozhodně uvítala.

"UFO jsou nepochybně jedním z nejzáhadnějších fenoménů,
s nimiž se dnes člověk může setkat."

Musím se přiznat, že jsem z knihy trošičku zklamaná. Kniha ve mně otevřela ještě více otázek, než jsem jich měla před přečtením. Uvítala bych, kdyby se v knize víc popisovaly setkání s UFO, ne jenom tak zkraje. A obzvlášť by mě potěšilo, kdyby se ta setkání odehrávala v Česku, nebo na Slovensku. Ta kapitola o blízkých setkáních v českých zemích je podle mě až moc krátká (10 stran) a přitom by tohle téma mělo být jedním z hlavních. A myslím, že zase tak moc těžké vyhledat něco o UFO v naší republice, není. Také by mi nevadilo popsání pár mýtů - i když třeba nejsou pravdivé, moc hezky se čtou.

"Ufologové, ale ani vědci nejsou neomylní a pravdu
kolem UFO odhalí až budoucnost."

A tím se dostávám k čtivosti. Kniha je psána ve vypravěčském duchu, nebo také způsobem, jaký se vyskytuje u většiny encyklopedií. To mi při čtení naprosto vyhovovalo a musím říct, že jsem knihu přečetla bez nějakých větších přestávek. V tomto ohledu nemůžu říct, že bych se nudila, ale ani, že bych knihou byla uchvácená. Vím, že to většinou nezmiňuji, ale v knize jsem nenašla absolutně žádnou gramatickou, nebo pravopisnou chybu. Tomu se říká dobře odvedená práce - jistě mi dáte za pravdu, že se v knihách většinou nějaká ta chybička najde.

"Pokud je znakem civilizací dlouhá životnost,
Pak se zdá být jasné, že i v naší galaxii musí existovat
větší počet civilizací na různém stupni vývoje.

Řekla bych, že je tato kniha s ohledem na žánr jedna z lepších a pokud máte rádi UFO, záhady nebo vás jednoduše stejně jako mě znenadání začala zajímat ufologie a témata s ní spojená, je tato kniha právě pro vás. Nezáleží na věkové kategorii - i mladší čtenáři by s knihou neměli mít problém, autor popisuje tak, aby textu čtenáři rozuměli a nechytali se za vlasy, kvůli tomu, že většině slovům nerozumějí (ovšem nepopírám, že jich pár v knize také najdete, ale bez nich by se UFO popisovalo asi těžko).

Poučení:
Záležitosti s UFO se budou přezkoumávat ještě pěkně dlouho. To vím jistě.

Závěr:
Kniha je jednou z těch lepších a je vhodná pro všechny kategorie čtenářů.

Recenze: Hra o trůny - Grafický román, Svazek 1

21. července 2012 v 3:05 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Hra o trůny - Grafický román, Svazek 1 / A Game of Thrones: The Graphic Novel, Volume 1
Autor: George R. R. Martin
Ilustrátor: Tommy Patterson
Série: Píseň ledu a ohně / A Song of Ice and Fire
Díl: 1.
Počet stran: 240
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2012
Datum četby: 19. 7. - 20. 7. 2012
Vazba: Pevná

Děj: Pět vlčat pro pět dětí. Ale moment! Ono je zde ještě jedno. Je to albín - jako stvořený pro Jona Sněha. Uplyne nějaká doba a z vlčat jsou vlci. Právě v tuto chvíli přijíždí na Zimohrad, na hrad, kde už dlouho vládne mír král Robert spolu s královnou, synem a dalším příbuzenstvem. Začíná to nabídkou, která se neodmítá. Čím to ale končí?

První dojmy z obálky:
V elektronické podobě mi připadala taková… Já nevím, zapůsobila na mě jako u průměrné knihy, i když je pravda, že už ta vrána mě zaujala. Ale když jsem ji uviděla naživo, panečku, to je něco jiného. Ta vrána je geniální a ty kresby v pozadí jsou nádherné. A čím jsem nejvíc nadšená? Že je stejná jako ta originální. A co si budeme namlouvat. Originální obálky jsou (většinou) ty nejkrásnější.

Hodnocení obálky: 10/10

Co jsem od knihy čekala:
Všichni říkali, jak je série Píseň ledu a ohně bezva a jak se jim to líbilo (dokonce mi v Narozeninové soutěži ve formuláři někdo vyplnil, že bych si ji měla přečíst), jenže mě to z nějakého důvodu moc nelákalo. Myslím, že to bude tím, že jsem přečetla Eragona a udělala si určitou představu, jak vypadá klasické fantasy. Bylo to moc zdlouhavé a ty popisy mě vyčerpávaly. Proto jsem si řekla: Ne! Tohle číst nebudu, zemřela bych nudou nad sáhodlouhými texty jako u Eragona. Grafický román ale představuje něco, co si můžu přečíst, aniž bych zavírala oči. Seriál jsem nechtěla - většinou bývá horší než kniha. Vím, že je Grafický román určitě osekaný o několik scén, ale to je přesně to, co potřebuji a co si můžu v bezpečí přečíst.

Menší seznámení s knihou:
Ehm… Myslím, že každý zarytý fanoušek fantasy zná Píseň ledu a ohně a přinejmenším ví, že je to velmi prodávaná série, která si získala mnoho ocenění a chvály. Zkrátka je to jeden z těch bestsellerů, který by si měl každý čtenář fantasy přečíst, nebo přinejmenším vidět jako seriál. Bohudík, já toto kritérium splnila a přečetla příběh v grafickém románu, který mi dal možnost pochopit, proč je tento příběh tolik opěvovaný.

Proč jsem si knihu vybrala:
Proč? Ha, ha, to je snad už jasné. S tímto příběhem jsem se seznámit prostě musela stůj co stůj.

Recenze:
Co na tom, proboha, všichni vidí? Tohle byla má první myšlenka po přečtení několika stran. Myslela jsem si, že tento názor mi vydrží až do konce knihy. Spletla jsem se. Knihu jsem načala předevčírem a navzdory tomu, že jsem si ve čtvrtině příběhu uvědomila, že mi začíná třeštit hlava a migréna se hlásí o pozornost, nechtěla jsem z neznámého důvodu přestat číst. Celá zamračená jsem si v polovině šla pro obklad a hned poté se do čtení opět pustila. Vím, migréna není nic, čím bych se měla chlubit, ale myslím, že to k této recenzi patří. Alespoň si máte proč říct "tak to ta knížka (grafický román) vážně stojí za přečtení" - a věřte, že vážně stojí. Když mi do konce zbývala zhruba čtvrtina, musela jsem jít spát - nedokážete si představit jaká to pro mě byla muka, když jsem pořád myslela na to, co ta daná postava bude mluvit, jak se tato a tamta situace vyvine…
Bohudík jsem ale nakonec usnula (po hodině přemýšlení a dumání nad příběhem). Můžete třikrát hádat, co se dělo, když jsem vstala. Ani jsem nesnídala a už si v mých rukou hnízdila Hra o trůny. A věřte mi, že jím opravdu ráda. Když jsem tedy všechny ty bubliny a nádherné kresby zpracovala, byla jsem opravdu ráda, že byl příběh převeden do komiksové podoby.


"Prostí lidé se nestarají o to,
jak velcí páni hrají hry o trůny,
pokud mají svůj mír."

Co se týče chytlavosti příběhu, máte už doufám jasno. Teď bych chtěla poukázat na originalitu díla a další stránky příběhu (ke kresbám a dalším detailům se dostanu také, nebojte). Myslím, že už teď je z příběhu celkem patrné, že autor na své fantazii nešetří a vydává ze sebe to nejlepší. Mám ráda příběhy, kde se objevují nové bytosti, které tu ještě nebyly. Asi mi dáte za pravdu, že i když je příběh sebelépe napsaný a použije třeba ohrané upíry, trochu to snižuje hodnotu díla pro čtenáře, kteří jich mají už po krk. Tady se můžete maximálně setkat s draky, kteří v příběhu ale stejně nehrají žádnou velkou roli. Ne, vlastně počkat… Jsou tu ještě trpaslíci. Bohudík to ale nejsou vousatí mužíčci z podzemí, ale normální lidé. Tedy, pokud nepočítám jejich výšku. Můžete se zde ale setkat s jinými, měchozubci, ostrozubci, zlovlky a dalšími bytostmi.

"Zima se blíží."

Autor příběh zasadil do středověku a takové té temné, studené atmosféry. Většinou dominuje stranám bílá pokrývka sněhu a celkem kruté zimy. Ze začátku jsem nevěděla, jestli mám autora pochválit, nebo zkritizovat, za to, že v příběhu používá až moc vřelé sourozenecké vztahy (ano, rozumíte tomu správně). Ale pak jsem si se zamračením musela přiznat, že se to ve středověku opravdu dělo. Proto si chválím autorovu schopnost vystihnout středověk opravdu do detailů.

"Modlitby někdy bývají vyslyšeny."

A tím se dostávám k části kreseb, barev a vůbec práci, bez které by tento grafický román nikdy nevznikl. V tomto ohledu nejsem žádný znalec, ale myslím, že vám ale poskytnu takové informace, které toužíte vědět. Po stranách si můžete všimnout, jaké krásné kresby se v knize nacházejí. Nečetla jsem knihu a nevím, jak se dané postavy a situace popisovaly, ale jsem si stoprocentně jistá, že na tomto projektu odvedli všichni vynikající práci.

"Král, kterého jsem si vzala, by mi do západu slunce položil na postel vlčí kůži."
"Musel by být kouzelník, když nemáme vlka."
"Jenže my máme vlka."

Začnu základními kresbami Tommy Pattersona, které by vyvolaly emoce i u chladného balvanu. Ty obrázky jsou tak nádherné, že i kdyby se vám Píseň ledu a ohně nelíbila, grafický román si musíte už kvůli nim pořídit. Spousta ilustrátorů má někdy problém se odtrhnout od té své základní představy stejných rysů obličejů (viděli jste grafický román Vampýrské akademie? Člověk tam nerozezná ženský obličej od mužského), s tím však Tommy neměl problémy ani v nejmenším. Každé ztvárnění postavy bylo jedinečná a bohatá na výrazy v obličeji - dokázal plně vystihnout jejich emoce, které se v daném člověku odehrávají. K tomu se oprostil od seriálové podoby a všechno udělal podle knižní předlohy a představ George R. R. Martina, tak jak by to u správného grafického románu mělo být. Co se mi na něm ale líbilo ještě víc, bylo to nádherné pozadí, na které se někteří vykašlou a zaměří se na postavy. Ne. Tommy vychytal všechno do posledního detailu. Co mě ale udivilo, bylo, že do svých kreseb zahrnul i nahá těla. Tím myslím opravdu nahá těla, ne "jenom" odhalený dekolt ženy. Brala jsem to ale jako fakt a skutečnost, že to do příběhu prostě patří. Ou… Asi budu muset pohnout, jinak ta recenze bude nekonečná.


"Pamatuj, kluku. Všichni trpaslíci možná jsou bastardi."
"ale ne každý bastard musí být trpaslík."

Takže Tommyho jsem probrala. Teď bych se ráda zmínila o koloristovi Ivanu Nunesovi, tvůrci adaptace Danielu Abrahamovi a textaři Marshallu Dillonovi (ano, i toho pokládám za důležitého). Ivan a jeho barvy umožnilo nejeden obrázek vidět jako živý. Opravdu si s barvami vyhrál, ani nemluvě o dokonale vystiženém úhlu světla. Čtenáři to možná berou jako samozřejmost, ale mě vážně uchvátilo, že podle úhlu světla zařídil i odstín pleti postav, nábytku a vůbec všech těch věcí, které byly na obrázcích precizně rozmístěny. Daniel Abraham velmi dobře vložil do příběhu to potřebné a důležité. Bohužel i jeho skvělá práce nedokázala stačit Georgi R. R. Martinovi, autorovi klasické podoby příběhu, který ve svém příběhu zmínil snad tisíc postav (to jsou jeho vlastní slova). Nevím, jestli bych u klasické knihy byla stejně zmatená, jisté ale je, že jako nový čtenář této série jsem se občas ztrácela u jmen postav. To je snad jediné negativum, které můžu zmínit. Opravdu, velmi často mi to vadilo a proto si myslím, že by bylo lepší číst grafický román až po "normální" knize - tedy pokud se vám takové bichle chtějí číst, pokud ne, nevadí, zase tak moc vám to grafický román nekazí. Proč si myslím, že je důležitý i textař Marshall? Má na starost všechny bubliny a já si myslím, že by vám určitě vadilo, kdyby vám některá z nich zakrývala zásadní věci. Přestože je většina obrázků zaplněna mnoha nástroji, nábytkem a různými kulisy, Marsahall textové bubliny dokázal rozmístit tak, aby vám v rozhledu nic nepřekáželo.

*** *** *** *** ***

Tak… Po všem tom rozpitvávání knihy můžu říct, že je to má nejdelší recenze. Všechny tyhle informace jsem ale považovala za nezbytně nutné, a tak doufám, že jsem vás s nimi neunudila k smrti (ha, ha - to říká ta, která nemá ráda dlouhé popisy).

Co si myslím, že se s příběhem stane v dalším díle:
Ano, ano. Nová kolonka pro rozvoj mé představivosti alias taková malá tipovačka do budoucnosti. Není to jisté, takže se nemusíte bát, že spoileruji. Myslím si, že draci určitě získají zpět svůj lesk a také si myslím, že zemře ještě mnoho postav. A nevím, proč mám tak divný pocit, ale… nedivila bych se, kdyby Jon přešl na stranu těch zlých postav. Měl by k tomu své důvody a já bych to i pochopila. Naopak je mi divné, že nechá po sobě tolik šlapat…

Poučení:
A další - to jsou novoty, co? Nikdy si nepěstujte přílišnou závisislost v knihách George R. R. Martina, protože je největší pravděpodobnost, že se vám to vymstí. To stejné platí i v reálu.

Závěr:
Pokud jste moc líní, na to, abyste si přečetli knihu, ale seriálem jste tak nadšení, že si toužíte přečíst něco, co se podobá knižní předloze, určitě sáhněte po tomto grafickém románu, protože stojí opravdu za to. A vůbec…, i kdybyste měli za sebou jen knihy, nepochybuji o tom, že toužíte zjistit, jak vypadají vaše oblíbené postavy ve formě komiksu.

Recenze: Divergence

4. července 2012 v 13:44 | Ells |  Recenze na knihy
Název: Divergence / Divergent
Autorka: Veronica Roth
Série: Divergence / Divergent
Díl: 1.
Počet stran: 339
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Datum četby: 22.5 - 29. 5. 2012
Vazba: Pevná

Děj: Beatrice Prior žije ve frakci zvané Odevzdanost. Nyní ale nastává čas volby, která rozhodne o celém jejím životě. Na výběr má pět frakcí: Odevzdanost, Sečtělost, Upřímnost, Neohroženost, nebo Mírumilovnost. Když se rozhodne pro Odevzdanost, bude se svou rodinou. Ale co když její srdce touží po vstupu do jiné frakce? A co když při rozhodování nastanou nečekané komplikace? Co pak?
První dojmy z obálky:

Už po několikáté říkám zájímavé. Nevím proč, ale nějak mě poprvé nezaujala. Teď už má pro mě obálka sice jiný význam než předtím a až teď chápu, že simbolizuje znak Neohroženosti, ale přesto... Má pro mě podobný význam jako obálka u Hunger Games. A to ten, že je to vážně dobrá kniha, ale obálkou zprvu nezaujme. Tedy alespoň u mě. Jen... Nemějte mi to za zlé.

Hodnocení obálky: 6/10

Co jsem od knihy čekala:
Páni! Všichni to porovnávají s Hunger Games a říkají, že je to mnohem lepší! Sakra, tuhle knihu musím mít! A taky že jsem ji dostala. Jakmile vyšla, ihned jsem si ji objednala na dobírku, když už bylo zdarma poštovné.

Menší seznámení s knihou:
Divergence je opravdu hodně opěvována a považována za jednu z nejlepších knih dnešní doby. Knihu napsala 23 letá autorka a Divergence je její první dílo. Divergence pokračuje dílem Insurgent (netuším, jestli se to počeští na Insurgence).

Proč jsem si knihu vybrala:
Strašně, strašně a ještě jednou strašně moc lidí tuto knihu chválilo, opěvovalo a říkalo, že je lepší než Hunger Games a já nevím co ještě. Proto jsem byla hrozně moc nadšená, když jsem ji uviděla na živo. Bohužel, tato reakce byla předčasná. Neberte si to špatně, je to dobrá kniha, ale...No, přečtěte si recenzi.

Recenze:
Když jsem knihu začala číst, měla jsem úsměv od ucha k uchu a těšila se na ten opravdu velký bestseller, který si všichni tolik vychvalovali. Řeknu to na rovinu. Kniha mě zklamala. ne jako tím způsobem, že se nedala číst, nebo tak něco, ale čekala jsem od ní opravdu hodně. Opravdu se mi líbila, ale alespoň u mě nedokázala prorazit tak jako zmiňované Hunger Games. Mimochodem, to srovnávání
mě pěkně štve. Tyto dvě knihy se srovnávat nedají. Maximálně v tom, co bych si dříve přečetla, ale ty příběhové rysy... Prostě nechápu, jak někdo může říct, že se to podobá. No a, že je to dystopie? Těch tady ještě bude...

Kniha se mi četla lehce, ale když jsem ji jednou zaklapla, dokázala jsem přestat číst. Možná právě proto u mě stratila na bodech. Dobrá kniha by se měla číst jedním dechem a bez přestávky, ale tady jsem zaklapla knížku a bylo to prostě pryč. Myslím, že je to tím, že Veronica nebyla ještě tolik vypsaná jako jiné pokročilé autorky. Začít psát ale musí, ne? :) Proto říkám, že se na svůj začátek opravdu překonala a má obrovský talent. Jen by to chtělo ještě víc cviku, než mě její dílo uchvátí. Snad bude Insurgent lepší. A já vím, že ano.

Co se týče příběhu, ten byl opravdu zajímavý a zase opakuji, strašně moc hezký. Líbilo se mi, že autorka přimíchala do příběhu romantiku tak, jak to bylo třeba. Líbilo se mi, že jsem se měla čeho bát vzhledem k tomu, že je to dystopie. Riskantních kousků zde také nebylo málo - aneb akce s Ruským kolem. Přišlo mi úsměvné do koho se Beatrice zamilovala. Trochu mi to připomnělo Rose a Dimitrije z Vampýrské akademie. Zakázaná láska je snad všude... :D

Sem tam byly v textu gramatické chyby a slovosled a dle mého názoru je to kvůli tomu, že se tým CooBoo do knihy opravdu začetlo. :) Zas tak moc mi to ale nevadilo, takže v pohodě.

Celou dobu jsem čekala na to vyjádření, co to ta velká DIVERGENCE vlastně je. Když už to konečně vyšlo najevo, trochu mě to překvapilo a dopálilo. Čekala jsem něco extra a ona to byla taková primitivní věc. Ok, pro vedení to sice moc primitivní nebylo, ale pro mě? Božíčku, já vím, že má být dystopie realistická, ale trochu přitvrdit by nevadilo.

Když listuji knihou, snažím se rozpomenout, jestli v ní bylo více vnitřních monologů nebo dialogů. Bohužel má hlava děravá odmítá spolupracovat, a tak, když si kousek z knihy čtu, musím uznat, že to autorka pěkně vyvážila. Já osobně mám takovéto knihy nejradši. Moc monologů a rozepisování je pro mě nuda a moc dialogů a přímé řeči je na mě zase moc hr (i když je pravda, že třeba v Zavrženém mi to nevadilo).

To že je příběh psán z pohledu dívky jste už asi pochopili. Bylo by ale vhodné poznamenat, že je to psáno v 1. osobě (jak už jistě víte, můj nejoblíbenější styl) a k tomu přítomný čas. To se mi líbilo hrozně moc. Ještě víc než když nějaká autorka píše v čase minulém. Tím myslím třeba: "Nic," řeknu. - Žádné řekla, prostě... Prostě se mi to líbilo a tečka. :D

Taky se mi líbil způsob ukončení. Spousta autorů příběh utne někde v akční scéně, Veronica to však ukončila dalo by se říct pokojně se sálající hrozbou. Tím myslím tak, aby vás zajímal druhý díl, ale také tak, abyste neměli potřebu si hryzat nehty při pomyšlení, že ho pořád nemáte v rukou.


Myslím, že Divergence získá ještě spoustu čtenářů, kteří ji budou mít za svou "srdcovku", jestli to tak mohu říct a teď se vás ptám jaký máte na knihu názor vy. Nevím proč, ale u této knihy mě to mimořádně zajímá.

Závěr:
Těším na Insurgent a doufám, že bude lepší než Divergence. Divergenci bych doporučila všem, co mají rádi dystopii, protože věřím, že si kniha najde další čtenáře, kteří ji budou považovat za opravdový bestśeller. Pokud vás moje recenze odradila, je to chyba. Knihu si přečtěte za každých okolností, protože to z čeho nejsem úplně na větvi neznamená, že se to nebude líbit vám. :-)